/účastníci: Dan + Lucka
Nika + Robo
Nika + Robo
24.7.2004
D: Ve 4:30 jsme dorazili ke spolucestujícím s půlhodinovým zpožděním. Když jsme zjistili, že mají také zavazadla, začli jsme vzpomínat, jak to dělali naši rodiče, když balili do Jugoslávie. Jeli jsme přes Rozvadov, Nürnberg, Heilbron a Karlsruhe do francouzského Strasbourgu. Jo a udělal jsem si flek na tričku od zmrzliny. Nocleh – Strasbourg – hostel 80 € za všechny.
R: Záhadne sme všetko zbalili. Dievčatám robila v aute spoločnosť bzučiaca chladnička, ktorá bola na mieste 3. cestujúceho. Cesta v pohode, striedavo oblačno s dažďom. Zastavili sme v Sinsheimu, kde je krásne technické múzeum a majú tam Concorde a TU 144, kde sa dá aj vojsť.Tie mašiny sú vo vnútri užšie než naše autobusy.Večer Štrasburg...krásne mesto!
N: Robko! Píš tlačeným!!!!
No. V múzeu v S. sa naši "kluci" vrátili do predškolského veku... samé užasnuté výkriky a tak. V Concordovi sa mi točila hlava, lebo bol postavený šikmo. Štrasburg bol krásny, ale chcela by som vedieť, prečo nedostavali tú druhú vežu na katedrále.
L: První den cestování jsem úspěšně prospala v autě, akorát jsem rozlepila jedno oko na prohlídku muzea s auty, o kterých vám nic neřeknu, to jsem přenechala klukům. V autě byl celkem klid až na rozlitou minerálku, která mi vytekla na kabelku a tím zabarvila celý obsah tašky do červena. Za to večerní procházka Strasbourgem stála opravdu za to. Romantika na každém kroku. Krásné historické domy, ulice, vodní kanály, všude plno venkovních restaurací a voňavého jídla a nekonečné množství lidí v přátelské atmosféře. Zkrátka úžasné.
25.7.2004 Nedeľa heslo dňa : Vesničko má středisková
N : 14.45:niekde na polceste z Lyonu. Francúzsky vidiek je zaujímavý. Samá kukurica,slnečnice a stáda bielych albínskych kráv.Dedinky sú krásne, plno lvetov, ešte aj na mostoch a zábradliach.Vo francúzskych rádiách len kecajú / a namiesto r hovoria chŕŕŕŕćh/
Na spestrenie cesty sme používali osvedčený Gábinkin výrok…“jéééj, tu majú tiež Carrefour“ V celom Francúzsku sme sa stretli dokopy s troma križovatkami.Všade su kruhové objazdy a objazdíky, v prostriedku je vždy kopček s kvetmi, fontánkou, domčekom, sochou alebo inou kravinou.
D: Rozhodli jsme se jet po nedálnicích. Zaprvé abychom něco ušetřili a zadruhé abychom něco viděli. A opravdu, některé vesničky a městečka jsou nádherné. Vím, jak jsme doma unešeni např. ze Štramberku. No a tady jsou desítky takových měst. Všude samé kamenné středověké kláštery a uzoučké uličky. Ze Strasbourgu jsme ještě jeli podél hranic na německé straně přes Mulhouse, pak na Lyon a Cleremont. Vzdálenosti nás překvapily a zdaleka nestiháme podle plánu. Přespíme až už nebudu moci řídit.
L: Nedělní den jsou prožili v autě. Za časté zastávky vděčíme Nike, ktoré bolo stále třeba pišať. Jinak francouzský venkov je opravdu nádherný, malebný a romantický jako z pohádky. Jelikož po nedálnicích cesta neubíhala zdaleka tak rychle jak jsme chtěli, zapíchli jsme to v malém francouzském kempu cca 300 km před předpokládaným cílem. Stavět půjčený stan o půlnoci, když nevíte, jak má vlastně vypadat, to vás docela probere. Ale nakonec jsme to úspěšně zvládli. Noc za 20 Eu pro všechny.
R: Nedeľa strávená v aute.Krásne francúzske dedinky za jazdy,sem-tam nejaká prestávka na jedlo.Večer sme dorazili do kempu,postavili stany a prespali sme.
Pondelok 26.7.2004
L: Opět den strávený v autě. Pouze jsme udělali krátkou stopku na jídlo, ale ještě před tím jsme nakoupili v supermarketu s digitálními cenovkami v regálech (toto vím jen z doslechu, neboť jsem hlídala naše naložené auto na parkovišti). Po obědě jsme šli protáhnout svá pokřivená těla do BIARITZZU. Je to francouzské přímořské letovisko s hezkými hotely, kam se jezdí rekreovat přestárlé baronky. Mají tam pěkné pláže a hotelové komplexy. Co se týká mladých mužů, měla jsem se na co dívat. Naši chlapi se nejvíce vyřádili v malých jezírcích vzniklých odlivem. Bylo tam sice víc odpadků než rybiček, ale jim to vůbec nevadilo.
Potom jsme vyrazili směr BILBAO. Tam jsme zrealizovali korzo kolem muzea Guggenheim. Měli už zavřeno, protože jsme tam dorazili pozdě večer, ale i zvenčí to stálo za to. Mezi mladými Španěly bylo opět mnoho objektů hodných pozorování. Muzeum - viz fotky. Pozdě večer jsme vyrazili z města. Byla hrozná dopravní zácpa, takže jsme 2 hodiny strávili jízdou krokem. Další 2 hodiny jsme hledali kemp. Stany jsme stavěli tradičně jak jinak než po půlnoci. Nocleh 24 Eu.
D.: Biaritzz = luxus, luxus a zase luxus. Něco jako Monako. Bilbao mě mile překvapilo svou atmosférou a velikostí. Známé Guggenheimovo muzeum bylo, proč jsme tam jeli, a stálo to za to. Budova jako by ze zkrouceného plechu na kraji řeky. Ale to zdaleka nebylo vše z moderní architektury. Ta je velmi vkusně vkomponovaná mezi staré budovy.
N: Gugenheimovo múzeum ma úplne uchvátilo...nemám slov...Jedna z najkrajších stavieb, aké som kedy videla! A ten kovový pavúk !!! A kvetinový psík!
R: Keď sme vyrazili z Bilbo, všetko vyzeralo O.K. Ale kto mal tušiť, že najlepší čas na opravu diaľnice v Španielsku je 22,00. Cesta normálne 3-pruhová sa zbiehala zipsovite /poniektorí aj nezipsovite/ v jeden pruh /cca hodinu sme sa len radili…/ Cestári veselo makali bolo asi 23.00 a my sme nevedeli, kam až zájdeme.Kemp sme našli na 2.pokus /1. bol už zavretý/ a spať sme šli o 1.30.
L: Ještě dodatek k Bilbao, květinový psík u muzea byl Westík, stejného jsme viděli v New Yorku v Rockefeller centru.
27.7.2004 úterý
L: Konečně jsme se začali blížit Portugalsku. Projížděli jsme Španělsko po dálnicích, cesta ubíhala dost rychle, takže jsme měli pocit, že náš kilometrový skluz přece jen trochu doženeme. V podvečer jsme zastavili v Santiago de Compostela. Je to španělské městečko, významné poutní místo. Již cestou jsme pozorovali vyznačené pěší trasy pro poutníky. Ve městě je nádherný kostel s 2 věžemi obrůstajícími zelení a uvnitř obrovský zdobený zlatostříbrný oltář. Ve městě bylo hodně organizovaných skupin mladých poutníků, jedna skupina přijela na kole. Po malé procházce jsme naskočili zpět do auta a hurá do Portugalska. Tam jsme dorazili kolem desáté večer. Ubytovali jsmese v hotelu v městečku Viana de Castelo. Nocleh 25 Eu za 2 lůžkový pokoj.
N: No, celý deň sme a trmácali v aute, striedali sa paralytické štádia /keď Robkovi vpredu pokyvkávala hlava, až som si myslela, že skončí ochrnutý od krku dolu/ po štádiá excitačné /keď Robko povedal, že Vanessa Paradis ma sexy dierku medzi nohami… - asi myslel medzi zubami/ Kruhové objazdy majú veľkú výhodu, človek sa obráti 2-3 krát, obzrie všetky odbočky a vkľude sa rozhodne, kam má ísť. Zastavili sme v Santiagu de Compostela , kde bol kostol, pútnici a lešenie so sexy robotníkmi :-) /Teda neviem, či boli sexy, ale každopádne boli do pol pása nahí./ Večer sme spali v už spomínanom portugalskom mestečku v úžasnom hotelíku, kde sa rozpadávali skrine, závesy boli zožltnuté, posteľ vŕzgala jak ďas a celé to vyzeralo jak z roku 1880. A bolo to supééééér….
D: Cesta se zdála opravdu zdlouhavá a tak jsme se konečně rozhodli jet po dálnicích. Stojí zhruba půl eura na 10 km. Ale většina se neplatila. Jeli jsme z Bilbaa na Oviedo a pak na Leon a Santiago de Compostela, již zmíněné poutní místo. Jedno z nejvýznamnějších na světě. Ti cyklističní poutníci z Německa měli speciálně potištěný dres jen pro tu pouť. Zrovna doráželi po 2000 km a byli šťastní až jim oči svítily. Jinak moc příjemné město plné jeptišek a církevních papalášů. Španělé jezdí mnohem hůř a nebezpečněji než Francouzi. No a Portugalci, to ani nejde popsat. Neblikají, lepí se na tebe, nesvítí v husté mlze atd. V hostelu jsme spali, protože to vypadalo na bouřku a déšť. Lucka zatím nadává, že je zima. V Portugalsku prodávají dobré sladké pečivo. To je něco pro mne. Mňam.
R: Vyrazili sme ráno z kempu do Santiaga.Cestu som tradične prespal,ale Danove navigačné schopnosti stačili na správny smer. Santiago sme prešli asi za 1,5hod., navštívili sme kostol, krásne uličky. Potom sme konečne vyrazili do Portugalska, ktoré nás privítalo v hmle a vyzeralo, že sa každým okamihom spustí búrka.Tak sme sa rozhodli pre hostel.Našli sme ho hneď a stál na frekventovanej ulici pri prístave, romantika za všetky drobné. Spalo sa dobre, aj keď ruch z ulice trval až do ranných hodín. Ráno smer Porto!
28.7.2004 Streda Heslo dňa: PIŤ TREBA!
L: Konečně jsme v Portugalsku, takže množství ujetých km na den se snižuje na potřebné minimum nutné k přemístění do dalšího námi zvoleného cíle výletu. Zamířili jsme proto do BRAGY. Je to městečko vyhlášené vysokým množstvím kostelů – 35. Učinili jsme prohlídku, viděli krásné zahrady, fontány, pokoukali do výkladních skříní, shlédli několik svatostánků a šli na oběd do malinké restaurace, kde nám nabídli turistické menu za 4 Eu. Seděli jsme blízko městké brány, která měla být obrostlá zelení, ale nebyla. Jídlo bylo dobré, popis přenechám gurmánům.
Pak jsme nabrali směr GUIMARES. Je to středověké Unescem chráněné městečko, které se nám líbilo více než Braga. Prošli jsme celé historické centrum a poseděli na kávičku na malebném náměstí. Všude visely portugalské vlajky.
V podvečer jsme konečně dorazili do Porta. Je to veli rušné, špinavé a smradlavé město, ale má svou okouzlující atmosféru. Ubytování v hostelu vyšlo až do třetice všecho dobrého, bydlíme za 20 Eu za 2 lůžkový pokoj, pod námi je vlakové nádraží a tunel, a my s Danečkem máme pokoj bez okna. Na střeše se hrají koťátka. Krátkou večerní proucházku jsme zakončili posezením u výborného portského vína, takže jsme se sčinčali a šli spát.
D: Já už jezdil autem v různých koutech světa, ale Porto je fakt hektické. Jezdí se tady natěsno, že si člověk musí sklápět zrcátka, aby projel. A parkuje se tak blízko, že snad ti lidé musejí lézt střešním oknem. Neparkuje se tam, kde je volné parkovací místo, ale kde je jakékoli místo. No a do toho ještě kopce. Jsou fakt strmé. Vždy tvrdím, že řídit auto je jednoduché jako chodit, ale Proto je opravdu jen pro zkušené řidiče.
Když jsme se ubytovali, šel jsem hledat parkování na 2 dny. U jednoho hotelu jsem přibral poslíčka, aby mi nějaké ukázal, a on mě vodil 10 min. po jednosměrkách, až jsme skončili 200m od toho samého hotelu v nějaké podzemní automyčce, či co to tam bylo, a tam jsem to nechal stát i s klíčema a oni už se postarají. Doufám, že ho ještě někdy uvidíme. Večer na portském víně bylo na jídelníčku napsané 4,20 Eu za deci a my platili 2,20 Eu za více než deci.
N:Najprv vínko na námestíčku v centre Porta, potom fľaša na izbe :) Z Bragy si pametám, že tam bolo námestie Parcá da Repúblikca, po stranách malo 2 rovnaké kaviarne /Café Vianna a Café Astoria/ a v prostriedku bola fontána /ktorá Danečkovi pripomínala bábovku…/ Za námestím bola taká stará veža, najstaršia pamiatka v meste - z r.17-dačo. Potom sme šli do katedrály, o ktorej sme čítali, že je tam socha „kojící“ Panny Márie, za ktorú toho borca,čo ju spravil, vyhostlili z krajiny.
Z Guimarés si pamatám, že som sa tam potkla na námestí a nabila som si veľký palec na nohe….Bolo tam, zaujímavé, že na balkónoch vešali prádlo pomedzi portugalské vlajky, ktoré tam zostali po MS vo futbale, ale asi sa im to zapáčilo, tak si to tam nechali. O Porte napíšem zajtra, už nevládzem…
R:Cesta do Porta bola fajn, len sme poriadne nevedeli, kam máme odbočiť, aby sme sa dotali do mesta. Minuli sme majestátny štadión z ME 2004, ktorý má len 2 tribúny oproti sebe. /nič dookola../ V Porte sme blúdili fantastickými uličkami, po ubytovaní a zaparkovaní sme vyrazili do ulíc.Nika, čoby blondínka bola niekoľkokrát stredom záujmu miestnych chlapíkov. Našťastie len pohľadom. Večer pohárik portského a šup do postele. Pod nami vlakové nádražie, vedľa WC na pavlači, no proste romantika..ale bolo super…. /to vlakové nádražie je zaujímavé tým, že vstupná hala je celá okachličkovaná až po strop /
N: Keď som spomínala, že sme predvčerom spali v hoteli minimálne z roku 1880, tak ten v Porte bol aspoň z roku 1782 a ledva držal dokop, posteľ tiež ledva držala dokopy a nábytok jak šlohnutý zo skanzenu….
R: ...a chlapík , ktorý nás ubytoval, nevedel ani Ň po anglicky, tak som mu nakreslil auto, aby pochopil, že chceme parkovať.
L: Ještě musím dodat, že když jsem psala o smradlavém Portu, tak jsem tím myslela všudypřítomná psí hovínka, mezi nimiž celou dobu slalomujeme. Dále musím prozradit na Danečka, že absolutně nemá pod kontrolou své chuťové buňky a je kdykoliv ochoten konzumovat zdejší sladké pečivo, nejlépe o půlnoci. Kromě toho celý večer kurvoval nad památkami, že vždycky, když chce něco vidět, je kolem toho postavené lešení.
29.7.04 Čtvrtek Heslo dňa: Imidž je na nič, počúvaj smäd!
D: Nevím jak ostatní, já jsem z Porta nadšen. Právě ten kontrast bídy a nového je úžasný.
L: Tento den jsme celý věnovali Portu. Ráno jsme zašli na snídani – kávičku a sladké pečivo, jen Nika si úspěšně vybrala pečivo plněné dršťkami. Pak jsme vylezli na vyhlídkovou věž jednoho krásného kulatého kostelíku. Toulali jsme se uličkami, všude jsme vídali typickou kachlovou výzdobu fasád – tzv. ažulešos (tak se to čte, nevím jak se to píše). Jsou to bílé kachličky pomalované nejčastěji modrou barvou. Motivy jsou různé. Od jednoduchých vzorů až po složité obrazy. Všude opět psíhovínkatý smrad.
Nejvíc jsme se těšili na exkurzi do sklepů portského vína, a tak jsme se tam hned vydali. Sklepy jsou za řekou, a tak jsme přešli dvoupatrový železný most a vidina ochutnávky nás hnala vpřed. Vybrali jsme si samozřejmě sklep, který byl snad úplně nejdál a do kopce. Než jsme tam dolezli, málem nás autobusy nebo náklaďáky rozmazaly po kamenné zdi. Za to výsledek byl úžasný - exkurze po vinném sklepě Graham’s mezi voňavými sudy spojená s ochutnávkou. Provázela nás slečna, která mluvila anglicky a trošku si šlapala na jazyk. Měla taky malou sexy dírku mezi nohami /teda mezi zubami/. Ochutnávka nás skolila, protože jsme měli prázdné žaludky, a tak hurá zpět do města na jídlo. Vybrali jsme samoobslužnou restauraci, kde jakákoliv potravina stála 1,3 Eu za 100g. Příjemně nasyceni jsme šli odpočívat do hotelu.
R: Porto, mesto preslávene futbalom a hlavne vínom, kontrast chudoba-bohatstvo na každom kroku. Úzke uličky s balkónmi preplnenými portugalskými vlajkami. Všade holuby, čajky, psy a ich výkaly. Navštívili sme kosol s vežou, z ktorej sme mali výhľad na mesto ako na dlani. Na brehu Duora /rieka/ sme navštívili Vila nova de Gaia, časť mesta, kde majú pivnice všetky známe vinárske spoločnosti produkujúce portské víno. Nadháňači spoločností jako Ferreira, Barros,Croft, Taylor, Sandemann, Graham´s, Calem, Rannos Pintos sa vás snažia nalákať na ochutnávky "zdarma", ak si kúpite nejaké drahšie víno. My sme boli na prehliadke u Graham´s, kde nás sprevádzala sympatická slečna a ochutnávka bola zdarma! Predsa sme si kúpili biele Portské, ktoré sa u nás tak ľahko zohnať nedá.
Delenie vína:
1. Vintage-hrozno kvality A,B – 2 roky v sude, potom fľaša – kvalita!
2. Ruby:červené, zlievané
3. Towny:červené
4. LBW:late bottled vintage:6 rokov sud, potom fľaša
5. Biele
-pre ukončenie fermentácie sa v „správny čas“ /vintage – 2roky , LBW-6 rokov / pridá 70% Brandy bez farby a chuti.
-priemerná cena:6-8 Eu, Vintage z dobrého roku 50-100 Eu za fľašu.Hrozno sa delí podľa chuti, vzhľadu a vone na stupne A-F /A-nejlepšie/ a podľa hodnotenia Instituto do vinho do porto potom najlepšie hrozno stáčajú ako vintage, z ostatného potom tawny, ruby..
rok 1994 bude asi vyhlásený ako najlepší rok Portského.
N:U Grahama bolo super.Akurát, že sme cestou hore skoro prišli o život. A sprievodkyňa potom zadrela, že sme mali autobus zadara, tak ma skoro fleslo. Excitovaná sprievodkyńa nám okrem iného „viz výše“ vysvetlila kde sa pestuje vinič - je to v povodí rieka Duoro, čím ďalej od ústia do mora, tým lepšie, nefúka od Atlantiku, dobrá mikroklíma a poda.
Boli tam aj sudy s objemom 70 000 litrov /majú ešte aj 2-krát väčšie – najväčšie v celom Portugalsku/, prepravné sudy majú 600 litrov. V celom sklípku krásne voňalo víno a drevo dubových sudov, intímne prítmie. Keď sme ochutnali tie dva vzorečky bieleho a červeného, tak sme neodolali a kúpili sme si jedno. /za vetné konštrukcie sa ospravedlňujem, zase pijeme víno…/
V Porte klasika-úzke uličky, balkóniky „o ploše 1m2 „ jeden nad druhým, šírka ulice 1,5m, vysoké okná, podkrovné výklenky, všade vlajky. Akurát v tej Ribeire /štvrť při rieke smerom k oceánu/ to už málem hraničilo s cigánskymi osadami na východnom Slovensku /akurát, že baráky boli 5-poschodové/
No, je asi 22.50 "portského" času, pijeme a kecáme o víne, evolúcii, mimozemšťanoch a iných bežných veciach….
D: Musím se přiznat, že jsem si myslel a všem vykládal, že most Poute dem Don Luis I. postavil Eifel a dokonce jsem zpochybňoval i ceduli na začátku mostu. Je to ten dvoupatrový železný post. Nádherný. Ale postavil ho někdo jiný. Ten Eifelův je podobný železniční, ale jen jednopatrový, také hezký. Byl za zatáčkou a není z centra vidět. Když jsme se na něj šli podívat, viděli jsme zároveň i pár velmi chudých obydlí s černochami. Ale zase později jsem šel sám na internet a šel jsem přes velmi hezkou čtvrť s obchody s moderním nábytkem, drahými botami atd. Ale pro mne je stále nejzajímavější městný trh. Kromě velkého množství dršťek, které jsou místní specialitou, nebylo tam nic zase tak exotického. Poznal jsem tam mořské jehly, které kolem mne kroužily v Costa Rice. Jednou v jedné uličce na nás vyletěla smečka tří psů a štěkala a vrčela. Naštěstí nás dělila zídka, ale i tak jsme se opravdu báli. Byli totiž střihnutí s nějakým stafordem a asi by nás roztrhali anebo bychom určitě dostali vzteklinu , po slovensky „Besnota“.
L: Dan tradičně hodně fotí, vlastně cvaká kudy chodí, ale jaksi zapomíná fotit i nás, takže nevím, jestli mi někdo bude vůbec věřit, že jsem ta byla.
N:Škoda, že sme nemohli navštíviť viac sklepíkov /nebol čas, boli by sme asi namletí a mali sme hlad/ Aspoň by sme to mohli porovnať, ale fakt je, že Graham bol ďaleko, takže tam bolo menej ľudí a bol tam skvelý váhľad na druhú stranu.
30.7.04 Pátek Heslo dňa: Stín katedrál!
L: Druhá noc v Portu byla celkem klidná až na to, že se kazilo splachovadlo WC, vedle kterého Nika a Robko vegetovali, takže když jsem šla v noci čůrat, ta to zase začlo rachotit. Robo vstal, že půjde ten vergl spravit, ale nemohl se dostat z pokoje, protože se pokazil zámek u dveří od pokoje a my s Danem jsme se dusili smíchy a čekali, kdy ty dveře rozkopne. Ráno jsme nechali Niku spinkat a šli na snídani do naší oblíbené kavárny. Pak jsme ještě nakoupili pár věcí na trhu včetně portského a Dan šel pro auto, ať můžeme vyrazit na další etapu našeho výletu. Čekal nás den plný značného množství krátkých zastávek v malých městech, takže z toho mám pořádný guláš. Viděla jsem tolik kostelů, že jsem z toho dostala pořádný hlad a celý večer jsem se cpala. Takže předávám slovo jiným a pro tento den končím svůj komentář.
D: Tento den byl jako zájezd české cestovky. Kostel za kostelem. U toho posledního se už kromě mě nikomu nechtělo vylézat z auta, tak jsme na něj jen mrkli z auta. Byl to kláštěr ALCOBACA. Před tím jsme byli v BATHALA, úžasném objektu s gotickou katedrálou a klášterem. Ale nejzajímavější byla nedostavěná kaple. No a před tím samozřejmě ve FÁTIMĚ. Byla zrovna mše v angličtině. Střídá se v různých jazycích jedna za druhou a někteří lidé chodí okolo po kolenou. Také je tam spousta chromých. Energie je tam opravdu silná, až mě brněly zuby a byl jsem úplně nadšený. Večer jsme zakempovali v nic moc kempu u Peniche. (21,3 Eu za všechny). Nika už na nás za chvíli začne mluvit vietnamsky, to soudím podle její stravy. Ne že bychom jedli zdravěji. Břicho jsem ještě neztratil, protože se nepotápím a neplavu a pijeme dost alkohol a každé ránko ochutnáváme sladké pečivo.
Bathalla:
R: Ja si z celého dňa pamatám len cestu a kostoly. Dan to popísal výstižne.Nevšedný zážitok bol vo Fatime,pútnom mieste, kde sa zjavila Panna Mária. Na mieste zjavenia je „letná kaplnka“, kde sa slávia omše vo viacerých jazykoch, okolo toho ľudia chodia po kolenách, mladí, starí, všetci sa modlia, je tam tiež miesto na pálenie sviečok. Vyžaruje tam kľud a odovzanosť týchto ľudí, ktorí tam chodia so svojími problémami. Večer sme zakempovali v Peniche.
D:Byli jsme taktéž v univerzitním městě COIMBRA. Je to starší městečko, které obaluje kopec. Starý románský kostel byl, jak jinak, obehnán lešením. A bylo tam vedro. Takové to sálavé jižní. Tady ani v kostelech není chlad. Ale bylo tam krásně a i když jsou prázdniny, byla tam ještě cítit studentská atmosféra. A OBIDOS – zatím nejhezčí městečko. Celé obehnané hradbami.
N : Coimbra bola bez študentov dosť osirelá, ale bolo tam celkom fajn. Študenti vraj majú na začiatku a konci semestra nejaké brutálne akcie, keď vkuse pijú a krstia nových študentov hádzaním do rieky. Okrem toho tam robia aj iné vylomeniny, pretože sochy v nadživotnej veĺkosti mali okolo tváre čierne šatky alebo spodné prádlo... /a mali to ešte aj niekde inde :-)/
Sé Velha /stará katedrála/ bola zahalená v nádhernom lešení, aby to nebolo málo, ešte sieť cez to všetko..a plechový plot! Univerzita v Coimbre je najstaršia v celom Porugalsku./ rok 12-dačo/
Vo Fatime sme si zapálili sviečku vo válove a nakúpili suveníry pre celú rodinu.
Óbidos-pokná dedinka / ako Zlatá ulička v Prahe/ s hradbami
Bathala:Prekrásny a majestátny gotický chrám !!! Zase nachápem, prečo nedostavali tú kaplnku - sú tam len piliere bez kupoly - boli tam aj krásne vysoké okná a miesto s hrobkami.
Odkaz pre Dana: Keď nejem teplé, mám zápchu a kŕče v bruchu, lebo mi pečivo upcháva črevá :-)
Sobota 31.7.04 heslo dňa:“Hľadá sa Nemo“
L: Nocovali jsme v kempu v Peniche na atlantickém pobřeží v naději, že ráno konečně ochutnáme mořské radovánky. Když jsme ale rozlepili oči, nad námi byla zatažená obloha a studený vítr. Zatím jsme to nevzdávali a šli do města na snídani a na kávičku. Po cestě zpět jsme si prohlédli útesy u moře a vyrazili na pláž vyzkoušet vodu. Byla plná řas a jiného bordelu a ponořili jsme do ní akorát chodidla. Nejlépe vystihl teplotu vody Robko, který řekl, že kdyby do ní vlezl, tak už by se mu nikdy nepostavil. Atlantik jsme tudíž definitivně zavrhli a vyrazili směr Lisabon.
Rozhodli jsme se ubytovat v městečku Sintra nedaleko Lisabonu, neboť to doporučují ve všech průvodcích vzhledem k nižší ceně a dobrému vlakovému spojení. Sintra je také velmi hezké starobylé město. Bohužel ukázkový romantický hostel měl plno, ale dostali jsme tip na ubytování v soukromí. Toto jsme využili, protože nás ubytoval příjemný pán ve svém starém domě v podkroví, kde máme spoustu místa, hezké vybavení a vegetíme tady jako doma. Cena za 10 Eu na osobu. Zůstáváme 2 noci. Jo a mají tady 5koťátek asi 2-3 týdny starých. Úžasné!!!
Po krátkém občerastvení jsme nabrali směr LISABON. Unaveni všemi kostely jsme se rozhodli navštívit moderní čtvrť vzniklou v rámci výstavy EXPO 98. Je zde hodně moderní architektury a hlavně oceánium za 10 Eu na osobu, kde jsme se opravdu odreagovali. Kolem centrálního obrovského akvária se žraloky, rejnoky atd… byly menší expozice jaksi žánrově odlišené. Korálová moře, Indonesie, Atlantik,… Kromě delfínů, kosatek a želv jsme viděli úplně vše, co může podmořský svět nabídnout. Mi osobně se nejvíce líbíly mořské vydry. Příjemně unaveni jsme se před spatím trošku opili a v noci poslouchali střešní zvířátka.
D: Už když se vždy blížíme k Atlantiku, vidíme silný opar, něco jako mrak. Ale zima není, jen zataženo. Lisabon je na rozdíl od Porta skutečná metropole. Velkoměsto se vším všudy, dopravní zácpy, spousta obchodňáků na okraji, města, dálnice, velkolepá náměstí, složitá mapa místní dopravy a tak. Pozemky po Expu se stejně jako ve Vancouveru zaplňují objekty jako obytnými špičatými věžáky, nákupními centry, restauracemi a promenádami i pro cyklisty. Z jednoho konce na druhý vede nad mořem visutá lanovka. My jsme ale šli pěšky a dali jsme si pivo a kávu na zahrádce. Jsou tady velcí brouci, kterým svítí dva pruhy na zadku.
N: Veselá príhoda:-) Jedna babka na trhovisku v Porte nás s Danom zastavila a začala na moje oči, že "azuro" a potom začala tak zvláštne predkopávať obe nohy a furt jačala: "trubka, trubka ! " Dan sa tváril, že rozumie a všetci sme sa z nej rehlili...
V Peniche bola super pláž – obojstranná,z jednej strany Atlantik, z druhej záliv, voda bola strašne studená. /aj na mňa :-)/
Oceanárium v Lisabone bolo krásne, celú "výpravu" sme hľadali Nema , keď sme ho konečne našli, celé akvárko bolo obložené deckami, takže sme ho skoro nevideli... Vydry boli srandovné, namiesto predných labiek mali také kýpte, ktorými si furt šudrili ksichty. A stále sa vo vode krútili okolo svojej osi. Nesmelo sa tam fotiť, ale všetci fotili bez blesku /aj Daneček/, až sme narazili na takú srandovnú rybu, čo vyzerala jak malý dinosaurus obrastený zeleninou. Tak Dan ju šiel sfotiť, a zabudol vypnúť blesk - ryba skoro dostala epileptický záchvat :-) ale fotka sa podarila! Celý areál bol krásny, hypermoderný, sklenené budovy, lanovka, mosty, boli tam aj zaujímavé fontány, ktoré vyšľahovali vodu jako z kotla.
R:Z Peniche sme sli rovno do Sintry, mestečku při Lisabone.Ubytoval nás jeden pán vo svojej rezidencii.V oceániu sa mi páčila "mesačná ryba", ktorá bola brutálne asymetrická a plávala nakrivo.
N:to si tomu denníku zase dal !
Nedeľa 1.8.04 Heslo dňa: Jízdní (ne)řád Lisabon
L: Po celonočním poslouchání koncertu střešních červotočů (či co to tam křupalo to dřevo) jsme ráno po krátké snídani sjeli autem k nádraží v Sintře. Tam jsme nasadli do vlaku směr Lisabon, cena něco málo přes 1Eu. Ve vlaku zapoměli upravit výkon klimatizace, takže když jsme po více než půl hodině vystupovali, opadávaly z nás kusy ledu. Za to jsme se zahřáli čekáním ve frontě na informace, byla to budka na náměstí, kde pralo slunko a kde jsme také zakoupili celodenní jízdenky MHD za 2,8Eu. Po rychlém zorientování, kde se vlastně nacházíme, jsme nasedli do historické tramvaje číslo 28, která je vyhlášená svou vyhlídkovou trasou. Je to stará dřevěná tramvaj, ještě starší než kdysi jezdila ve Vřesině, jezdí po úzkých křivolakých uličkách, ještě k tomu do kopce, v zatáčkách míjí rohy domů řádově o centimetry, o zaparkovaných autech ani nemluvím. Vyjeli jsme tedy na kopec ve městě, kde se rozprostírá komplex městkého hradu, je to vlastně už jen torzo se zachovalými hradbami, po kterých se dá chodit. Mezi nimi jsou jednotlivá nádvoří, kde pod stíny stromů je možné posedět a občerstvit se zde nabízenými lahůdkami. Dali jsme si samozřejmě pivo, pak horkou polévku, v níž se nám roztopila lžička (plastiková ala NDR). No a pak nějaké žvýkací maso z pánve s chipsama a houskama. Prohlédli jsme si město shora a seběhli do jeho křivolakých uliček.
Na náměstí Praca de Comercio u řeky byla expozice fotek z celého světa, kterou Dan zná z časopisu National Geografic. Takže jsme měli kulturní vložku, ale dali jsme si k tomu nanuka, abychom v tom vedru nezdechli. Prošli jsme pak pěší zónu. Dali odpočinout nohám na kávičce a vydali se hledat zastávku tram č. 15, která nás měla odvézt podél řeky do oblasti Belem, kde se nachází obrovský kostel, na nábřeží je park, pak nějaký památník (nevím koho) jo a jestě stará věž. K těmto monumentům vám nic nepovím, jelikož jsem nečetla průvodce. Ale byly hezké. Ovšem už byl podečer a silný vítr, a tak jsme opět začala pociťovat kusy ledu na svém těle. Ale musím se ještě vrátit k té tramvaji č. 15. Zastávku jsme našli snadno. Jízdní řád byl psaný ve smyslu: vyjmenované zastávky trasy + frekvence jednotlivých vozů co 7-10 min. Tramvaj přijela za 3/4 hodiny, kdy jsme už měli nohy vražené do chodníku. Cestu zpět jsme zvolili stejnou a čekali zdali bude zase nějaké vzrůšo. Tramvaj přijela hned, což bylo dosti podezřelé. Taky že jsme se brzy dočkali zrady, protože po několika zastávkách zajela do depa a my museli přesedat a čekat na nový spoj. Tolik doprava v Lisabonu.
Ještě jsme vynechala jízdu městskou lanovkou a vyhlídku z městké železné věže, kterou postavil následovník Eifela. (Nika nám stále tvrdila, že to byl jeho potomek).
D: Ten památník je obrovský (asi 60m) a jsou po jeho stranách vytesáni slavní mořeplavci. V kostele manuelského slohu je pohřbený Vasco de Gama. Ta věž je ve vodě a je na všech pohlednicích. Jedna lanovka byla stará na kolejích (vypadala jako tramvaj) a druhý byl výtah asi 5 pater pro 20 lidí. Na vše nám platil ten celodenní lístek. Třetí lanovku jsme vynechali. Robo pořád hledal nějaké centrum jako Václavák a je pravda, že Lisabon je hodně poklidnější a není tam mnoho turistů. Aut bylo ještě méně, protože byla neděle. Vlakem jsme jeli abychome se vyhli zácpám a ani to nebylo třeba.
Opět jako vždy při mém cestování jsme to město viděli jako z rychlíku a budu jako obvykle doufat, že se tam ještě někdy podívám, prolezu zase jiné uličky a navštívím i nějaké museum třeba museum kachliček.
Rozmýšľam, čo k tomu všetkému dodať...Vzhľadom na heslo dňa ešte raz zopakujem jízdní řád Lisabon: 15-tka električka mala na tabuli : co 7-10 min, žiadne riadky s hodinami, minútami a nebodaj dátumom.
Tak sme si robili srandu, že 18-tka ide 3-krát za hodinu, 24-ka 3x za deň a 50-tka raz ročne…
Dvadsaťosmička vyhliadková nemala okná a keby človek vystrčil vyvetrať si nejaký hnát, tak by o neho určite prišiel. Ináč Lisabon je pekné veľkomesto, najkrajší bol ten oblúk /ako víťazný v Paríži/ na Praca Comerciale, vyhliadkový výťah od toho potomka/následovníka/ Eiffela/ - až na tú "LIFTGIRL", ktorá vyzerala, že je už z toho každodenného stereotypu úplne vymletá /asi si tú prácu hľadala podľa inzerátu:"práca s ľudmi, rýchly postup nahor" :-)/
Každopádne hore bola skvelá vyhliadka, bolo vidieť aj zrúcaninu chrámu, ktorý zostal ako pamiatka na zemetrasenie v r.1755, takže časť mesta okolo bola novopostavená, ulice sú rovné, symetrické. Časť okolo hradu a pod ním je staršia, pretože ju zemetrasenie nepostihlo /je na skale/, takže uličky sú krivoľaké a nepravidelné.
Belém bol asi najkrajší, škoda, že zostalo tak málo času. Belémska veža kedysi stála uprostred rieky, ale breh sa posúval, takže teraz stojí na jej okraji. Je tam aj krásne moderné múzeum, ale to sme nestihli /ani múzeum historických kočiarov alebo múzeum námorníctva/ Večer sme boli úplne zničení, dali sme si whisky s kolou, zadreli to pivom a šli spať.
R:Raňajšia cesta vlakom bola zaujímavá, asi 3/4 hodiny sme sedeli s ksichtami, černochmi a inými individuami. Lisabon je pekné veľkomesto s veľa pamiatkami, uličkami, hradbami a vyhliadkovými vežami, elktričkami, ale to chodenie a vozenie autobusmi na veľké vzdialenosti sa mi nepozdávalo. Mne sa viac páčilo v Porte, menšie vzdialenosti a fajné vínko...
Pondělí 2.8.04 Heslo dne: Go west!
L: Začínáme mít skluz v psaní denníku. Ráno jsme zbalili kufry a vyrazili k nejzápadnějšímu bodu kontinentální Evropy. Je to Cabo da Roca. Můžete se tam kochat krásnou vyhlídkou z vysokých útesů na otevřené moře. Taky vám za 5 Eu potvrdí, že jste tam byli. Tak na tohle jsme se ale vyprdli. Pak jsme nabrali směr zpět k Lisabonu do nákupní zony Freeport. Je nově postavený a polovina obchodů ještě není otevřená. Taky je postaven jako venkovní městečko, takže jsme celou dobu chodili po slunku. Já a Nika jsme si chtěly koupit nějaké pěkné botičky, ale nakonec se nám nic nelíbilo. Za to značka Swatch by z nás měla radost, jeden kousek si pořídil Dan, druhý Nika. Ještě pár blbostí k tomu a hurá k moři. V podvečer jsme dorazili na Jih do přímořské oblasti ALGARVE, vybrali kemp, postavili stany a s vidinou zítřejšího plácání se u vody šli spinkat.
D: Škoda, že jsme si nestihli prohlídnout Sintru. Když jsme jeli na ten nejzápadnější bod, viděli jsme spousty paláců a zajímavých přírodních úkazů rozesetých po okolních kopečcích. Celá ta oblast je UNESCO chráněna.
V Lisabonu jsme jeli přes ten starší obrovský most 25. dubna kde nahoře je 6 proudů aut a pod tím ještě jezdí vlak. Původně, kdybychom si nezajeli, měli jsme jet přes ten druhý most Vasco de Gama, 15km dlouhý.
Do Algarve jsme vybrali cestu po dálnici asi 20 Eu z Lisabonu za 250km. Algarve je úplně jiné než zbytek Portugalska. Je to jako Kanárské nebo Malorské letoviska. Ale vůbec ne jako Chorvatsko.
N : Cabo da Rocca je v podstate obyčajná dedinka, ktorá sa skomercializovala vďaka tomu, že je najzápadnejšie. Ale je to tam "utešené" :-) Vlny narážajú na skaly a nad oceánom je taká hmla, že nevidieť do diaľky.
Večer sme hľadali kemp, až sme našli../teda jeden z najhorších…./
Dodatok: slovná zásoba portugalčiny:
Obrigado / obrigada – ďakujem /skratka "obri"
Soccoro: pomoc /našťastie sme nepoužili/
Pepino: uhorka /pamatá si Robko…./
Pequeňo: malý /napr. kafé/
3.8.2004 úterý Heslo dne: „Slunce, voda a šnorchel“
R: Konečne sme sa dopracovali k pláži. Pri našom kempe bola klasická piesočnatá, akú pozná každý dovolenkár. Zašli sme teda autom asi 45 min. ku krásnym miniplážičkám s pieskom, obohnaných bralami. Všetko super až na more, studené ako psí čumák. S Danom sme sa odhodlali len po kolená,ale nakoniec vodná nymfa Nika skočila do tej vody celá a naraz, tekže sme museli ukázať, akí sme frajeri. Šnorchľovali sme při skalách medzi rybami, sépiami, ježkami, krabmi..Z toho všetkého som sa tak spálil, že som nebol schopný ani pokrčiť plecami. Večer sme sa vybrali do Taviry , kde som tie potvory sépie zjedol na večeru.
L: Kempovali jsme v městečku OLHAO. Zdejší pobřeží tvoří pás mokřin obývaných velkým množstvím ptáků, proto z něj udělali národní park. Pláž je zde zde předsunutá daleko do moře, a tak jsme se rozhodli koupat někde jinde. Jeli jsme podle mapy do oblasti, kde jsou malé pláže. Byly moc hezké, rozdělené skalami, ani nebyly přeplněné lidmi. Už jsme byli tak natěšení na tu plážovou pohodu, že jsme se nakrémili a vyplácli se na slunko. Konečně přišly na řadu časopisy, které s sebou vláčíme celou dovču. A tak jsme si lebedili. Ovšem přišlo horko a čas zkusit vodu. A nyní vyšla najevo pravda. Voda byla stejně ledová jako na Atlantické západní straně, plavalo v ní trošku řas, ale jinak čistá. Vlézt do ní byla otázka silné vůle a vlastního přesvědčení. Já jsem s tím měla evidentně největší problém, zato ostatní členové posádky se s tím vypořádali celkem dobře. Koupala jsem se celkem 2x. Z pláže nás nakonec odpoledne vyhnala stoupající hladina vody, která nám pláž skoro zalila a taky hlad (dojedli jsme už všechny musli tyčky i rýžové chlebíky a podobné šrotoviny). Takže vzhůru do kempu a najíst se. Večer jsme se prošli v městečku TAVIRA. Bylo tam příjemně. Robko chrumkal ty mořské potvory (sépie), Nika salátek, já omeletu a Dan špagety. Toť vše.
D: Ty malé pláže jsou hezké, docela jemný písek mezi skalami, v kterých jsou i vykotlané jeskyně. U jedné takové jsme se usídlili. Když přišel příliv, museli jsme se posunout. Na to že je tam takto ledová voda, byli tam i žluté a modré rybičky. Vždy jsme šnorchloval tak 15 minut a pak jsme se třásli pod vodou. Lucka se jen namočila.
N:Plážička super, voda ale bola drsná.Odmietla som stratégiu pomalý ponor a mala som to z krku.V momente som spustila smršť všetkých nadávok, ktoré poznám, ale po chvíli to bolo v pohode. Prvý krát v živote som šnorchľovala a strašne sa mi to zapáčilo….Na dne nič moc, samé hnedé hnusné riasy, nejakí ježkovia a pár rýb, ale bolo to super! Musela som plávať na hladine, aby som využila najteplejších horných 10cm vody , takže mi z vody trčal len zadok. Na pláži som veľa času nestrávila….Aj tých 5 ľudí by sa zľaklo, že vyzerám jak snežienka krížená s králikom vo vápne. Celý deň bol v pohode, až večer som začala tušiť, že sa schyľuje ku katastrofe…
/Okrem iného v kempe vkuse skuhrali holuby, čvirikali vrabce a každých 30 minút okolo premával vlak, ktorý bol taký hlučný, že člověk mal pocit, že leží na koľajnici a ten vlak mieri priamo nańho./ /a ešte okrem iného Robko nadránom stratil nervy, vyliezol zo stanu, tlieskal paprčami, aby vyplašil škriekajúce vtáky, obiehal strom a vyzeral, akoby práve zdrhol z psychiatrickej liečebne.../
4.8.2004 středa Heslo dne: „Lásko má, já stůňu“
L: No nevím jaké heslo dne pro tento den Nika vybere, ale tuším, že to bude něco drsného, protože středa znamenala pro naši dovolenou zásadní zlom. Dosud celkem bezproblémově probíhající a plánu se držící výprava uštědřila těžkou ránu. Ráno jsme se vyhrabali ze stanu zcela vyřízení. Po včerejším "vyprážaní" na slunci jsme všichni vypadali jak reklama na rajčata. I přes vysoký index opalovacích krémů jsme to pěkně schytali. Nejvíc Nika, která si tak spálila lýtka a zadek, že nemohla ani chodit a pro slzy nebylo daleko. Já jsem sice byla spálená ze všech nejméně, za to se mi vysypala sluneční alergie, takže mě svědila půlka těla. Zcela nešťastní jsme přemýšleli, co budeme dělat. Představa dalšího dne na pláži proseděného ve stínu se nám nezamlouvala a navíc jsme odhadli, že 1 den nám k rekonvalescenci asi nebude stačit. S bolestí v srdci jsme se pomalu smířili s myšlenkou, že koupání v moři a slunění na pláži budeme muset pro tuto dovolenou považovat za uzavřenou kapitolu. Sbalili jsem tedy věci, naházeli do auta, namazali se několika vrstvami panthenolu, já a Nika jsme spolkly každá jeden dithiaden, ať ta muka přežijeme, a vystartovali jsme na cestu domů. Rozhodli jsme se, že uspořené dny snad využijeme po cestě k prohlídkám hezkých míst, kterými budeme projíždět. Cestu jsem více méně prospala. Vím jen, že jsme nakupovali jídlo a poslední dárky v supermarketu. Pak vím, že jsme jedli ve stínu stromů nějakého polorozpadlého dětského hřiště, kde Robko krmil mravence. Spali jsme v nějakém nic moc hotelu u dálnice za 15 Eu na osobu.
N:Po prebdenej noci /vďaka akustickým javom v kempe/ som ráno zistila, že nemožem vstať, nieto ešte sedieť a nebodaj chodiť. Tak som si najprv poplakala od "vzteku", potom som sa krokmi o dĺžke 7,2 centimetra odšuchtala do sprchy, kde som si asi hodinu zvlhčovala spálenú kožu na zadku a lýtkach. /to jediné mi včera trčalo z vody../ Po sprche: 5x vrstva Pantenolu +
2 Paraleny + 1 Ibalgin + 1 Dithiaden…
Pamatám si, že Robko zložil stan, naložil ma spolu s ním do auta a potom som spala…
D: Já jsem žádné drogy nebral, takže mohu popisovat. Holky jen spaly a spaly, takže když jsem je upozornil třeba že je vpravo krásný kláštěr nebo hrad, tak nebyla žádná odezva nebo jen "hmm". Dokonce jsme z Algarve jeli přes město Evora, UNESCO chráněné, které bylo pro mne jeden z hlavních cílů dovolené, tak jsem to asi 5xd zkusil a samozřejmě bezvýsledně. A tím se dostávám k trase z jihu Portugalska. Takže: Zpět směrem na Lisabon a po 200 km na Evoru a pak vedle dálnice ze západu na východ přes Madrid až do Zaragozy, která se neplatí. My jsme to zapíchli asi 50 km za Madridem. Přes M. jsme se vymotali docela v pohodě, ale překvapilo nás, že jsme přes něj jeli asi hodinu i když 100 km/h. Projeli jsme asi 10 nákupních center místy až 6-ti proudými dálnicemi. Před Madridem byl takový skalnatý val, kde byla největší koncentrace a množství větrných elektráren, co jsem kdy viděl. Opravdu stovky. Ujeli jsme 900 km a byli pouze v půlce Španělska.
R:Dievčatá boli sfetované, takže sme o nich nevedeli.Jak fááájneeee….
N:Ty zmrd!
L: Musím poznamenat, že Robko je největší bojkotér psaní denníku. Kdyby to šlo, shrnul by tuto dovolenou tak do pěti vět a napsal by maximálně půlku jedné stránky. Takže ho musíme stále nutit. No typický chirurg.
Čtvrtek 5.8.04
L: Dohodli jsem se, že nabereme směr ANDORA, kde uděláme zastávku. Je to malý státeček na hranicích mezi Španělskem a Francií rozložený v horách. Než jsme se tam ale dostali, protrpěli jsme nejdřív celý den v autě. Pokrčení mezi spoustou zavazadel jsme v rámci úspory času křupali sušenky, pití vody omezili na minimum, ať nemusíme pořád stát na čúrání. Jediná pauza na jídlo spočívala v krátké svačince na miniodpočívadle plném odpadků (fest hnusné místo). Kluci měli prima zpestření, když jsme asi půl hodiny jeli za ferari. Bylo to možné jen díky omezenému provozu v důsledku opravy silnice, jinak by nám samozřejmě dávno ujelo.
Do Andory jsme dorazili až v podvečer. Městečko plné domů z kamene, nebo spíš místo omítky obložených kamenem. Byl tam horský chládek, hodně lidí, kteří mluvili nevíme jakým jazykem, ale nebylo to ani španělsky ani francouzsky ani nijak jinak. Zašli jsme do obchodu se sýry, byly úžasné a úžasně drahé, smradláky byly ve zvláštní skleněné místnosti. V prvním patře bylo pak muzeum krav s expozicí kraviček vyrobených ze všeho, co vás napadne. Dan si zde koupil nikoli sýr, jak by každý rozumný člověk očekával, ale čokoládu – lindt pomerančovou. No co sním nadělám.
Pak jsme vyrazili hledat nocleh. Rozhodli jsme se pro kemp. Projeli jsme krásná horská střediska plná kamenných domů, kde z balkonů visely obrovské polštáře červených muškátů. Nádhera. Vystoupali jsme serpentýnami do kopců, zde nás zahalily husté mraky. Ve výšce přes 2000 m jsme načerpali benzín za 0,8 Eu/l a po chvíli nás pohltila dopravní zácpa. Vlekli jsme se mlhou neznámo kam poměrně dlouhou dobu až jsme se nakonec dostali do Francie. Hledání kempu vám popíše Robko, neboť byl hlavním aktérem, akorát vám prozradím, že kempy ve Francii zavírají v 22.00 (závora) a my tradičně stavíme stan před půlnocí jen zřídka.
R:takže sme sa vybrali cez Andorru do Francúzska.Cestou serpentínami sme boli v tesnom závese za nejakým červeným kabrio Ferrari, ktoré tak krásne hučalo, že sme s Danom vypli aj rádio.Nemohli sme sa dohodnúť, či vodič sedí napravo alebo naľavo. /nemal MPZ,ale na ŠPZ písali O.K. Na rovinke pridal, zakvílil a zdrhol, už sme ho viac nevideli.V Andorre som zase chytil depku z luxusu a super prostredia mestečka, zanoreného v horách. Cestou odtiaľ sme tankovali v nadmorskej výške 2400 m.n.v. Dolu kopcom cme asi hodinu a pol šli v brutálnej hmle. Vo Francúzsku sme chceli kempovať.
1.kemp: zatvorená závora, nikde nikoho
2.kemp: ožratý správca zavelil "completo" a viac sa nestaral..
3.kemp: cez intercom nám o 22.45 odkázal, že o 23.00 zatvárajú, a keďže 23.00 je pre nich to isté jako 22.30 /to fakt povedal, majú zavreté a nepustil nás/
4.kemp: konečne nás prijali s francúzskym šarmom. Dali sme si fľašu Portského zo zásob, vypili ho z plastikových pohárov a šli spať...
N:škaredé../V Andorre boli zaujímaví policajti – mali neobvyklé červeno-čierne uniformy a stáli skoro na každej križovatke./dopravná situácia tam bola hrozná/
Za mestom to bolo oveľa krajšie, kamenné domy s hromadou kvetov na oknách a balkónoch, pekná hornatá príroda. Hore bola hustá hmla a vyzeralo to strašidelne.
D: Andora mi ze všeho nejvíce připomínala Švýcarsko. Domy vysoko v kopcích, lyžařské střediska, krávy. Klimaticky to byla příjemná změna, bylo pod mrakem a v kopcích mlha. Lucka se ptala, jestli je to mlha nebo mrak. Cesta dnes byla pomalejší protože ze Zaragozy jsme už nejeli po dálnici. Z Andory jsme pak jeli směrem na Touluse a opět jsme projížděli moc hezkými vesnicemi a městečky. Francouzský životní styl bych ještě někdy velmi rád prozkoumal blíže. Na první pohled je mi velmi sympatický. Umějí si užívat odpočinku, dobrého jídla a pití a vypadají vyrovnaně.
Piatok 6.8.2004 heslo dňa: „Nekonečný príbeh“
N: Večer sme nestihli Avignon, takže sme sa pustili kempovať už okolo osmej. Jeden chlap strašne chrápal!
P.S.:Francúzsko je krásna a cestovateľsky zaujímavá krajina, majú Atlantik , Stredozemné more, Pyreneje, atď. Akurát, že je tam hrozne draho a nič im nerozumieť...
L: Ráno jsme vstali do slunečného dne. Byli jsme ve vodáckém kempu u řeky, a zatímco jsme popíjeli kávu, mladí francouzi už naskakovali do svých žlutých plastových lodiček a vesele pádlovali. Kemp byl moc pěkný až na hajzly – byly totiž turecké, což znamenalo hodně smradu a intimní zvukovou kulisu. No nepoužitelné. Pak jsme se vydali na cestu. Zamířili jsme do Avignonu, který jsme si měli tentýž den prohlédnout.
Cestou nás opět zastihly dopravní zácpy. Udělali jsme si pauzu v krásném historickém městečku CARRASSONE. Středověké kamenné centrum obehnané hradbami, plné uliček se spoustou různých suvenýrů a lidové tvořivosti. Krásné uličky plné květin, restaurací, vůně jídek a davy lidí. Nika se tu ploužila jak tělo bez duše, neboť byla byla smädná, ale odmítla zaplatit 1,5 euro za gazovanou vodu. Po hodinové procházce jsme vyrazili směr Avignon.
Cesta se vlekla jak smrad, horko, km vůbec neubíhaly, až jsme pochopili, že náš cíl je nereálný a museli jej posunout na další den. Přespali jsme v kempu, kde měli výjimečně po 22. hodině ještě závoru nahoře, dojedli jsme poslední číňanské polévky a popili vínko.
D: O velké zácpě ve velkém horku se toho moc psát nedá, ale nechali mi místo, tak to natáhnu. Nejhorší je, že nikdy nevíme příčinu té zácpy, žádná nehoda, auta prostě stojí a pak se rozjedou. Jo ale Carrassone je krásný. Z dálky jsem myslel, že je to největší hrad, jaký jsem kdy viděl, ale pak Nika rychle vyhledala v průvodci, že je to středověké město. Až na ty davy má krásnou starou atmosféru. Celé je to jako zlatá ulička.
Sobota: 7.8.2004
L: Po probuzení nás čekalo malé dobrodružství. Jelikož recepce kempu byla až vzadu, závora zvednutá, správce nikde, zahájili jsme akci "kdo uteče – ten vyhraje" neboli "rychlý úprk" a vypadli bez placení. Musím poznamenat, že tak rychle jsme auto v životě nesbalili. Vždy pečlivé rovnání zavazadel v rámci úspory místa nyní šlo do kyte a kufr auta dostal zátěžový test.
Útěk se zdařil a my dosáhli konečně poslední zastávky naší trasy – AVIGNON. (pro ty, co neví, jen připomínám známou písničku – Avignon, tam je shon, tam na mostě všichni tančí.)
Jedná se pro změnu zase o staré kamenné město obehnané hradbami, jak jinak. Hodně kaváren, restaurací, krásných obchodů.
Důležitá místa:
Papežský palác – vysoké vstupné.
Most – napůl zbořený, (tuším, že ve válce, ale nejsem si jistá).
Zahrada se slunečními hodinami - princip fungování jsme moc nepochopili.
Kostel – určitě nějaký, ale nevím jaký. No mi ten dějepis nikdy moc nešel.
Prolezli jsme spoustu hezkých uliček a "hurá" zpět do auta. Nabrali jsme směr domů. Zvolili jsme raději dálnice i za cenu vyšších nákladů, protože naše vnitřnosti již začaly být dlouhou jízdou dost traumatizované. Kilometry ubíhaly celkem dobře i když myslím, že nějaká ta zácpa tam stejně byla. Večer jsme měli v plánu přespat u německých hranic. Jelikož Dan se necítil unavený, zvolili jsme varinatu B a rozhodli se vynechat nocování a jet domů na jeden zátah. Musím Danečka pochválit, že byl poc šikovný a cestu zvládl. Provoz byl minimální, takže jsme byli doma v neděli ráno. Padli jsme do postele a usnuli jak zabití.
D: No ujel jsem 1900 km na jeden zátah za 19 hodin. Unavený jsem byl až klasicky u Vyškova jako každý, i když člověk jede z Prahy. No a tedy celkový počet km je 8420, což je teda dost. Ať jsem jel na Aljašku nebo do Mexika z Vancouveru, bylo to méně. Hlavně mě překvapila svou velikostí Francie.
Já, jakožto řidič jsem toho tedy viděl nejvíce a opět jsem poznal nové kouty země, tentokrát ne tak vzdálené. Znovu mě to ale utvrdilo v tom, že je ještě spousta míst k projetí a prozkoumání. Už nyní se těším na další cesty a poznání.
N+R: My tiež!!!! Ďakujeme Danovi a Lucke za krásne strávenú dovolenku, a Danovi hlavne za bezpečnú jazdu!
D: Ve 4:30 jsme dorazili ke spolucestujícím s půlhodinovým zpožděním. Když jsme zjistili, že mají také zavazadla, začli jsme vzpomínat, jak to dělali naši rodiče, když balili do Jugoslávie. Jeli jsme přes Rozvadov, Nürnberg, Heilbron a Karlsruhe do francouzského Strasbourgu. Jo a udělal jsem si flek na tričku od zmrzliny. Nocleh – Strasbourg – hostel 80 € za všechny.
R: Záhadne sme všetko zbalili. Dievčatám robila v aute spoločnosť bzučiaca chladnička, ktorá bola na mieste 3. cestujúceho. Cesta v pohode, striedavo oblačno s dažďom. Zastavili sme v Sinsheimu, kde je krásne technické múzeum a majú tam Concorde a TU 144, kde sa dá aj vojsť.Tie mašiny sú vo vnútri užšie než naše autobusy.Večer Štrasburg...krásne mesto!
N: Robko! Píš tlačeným!!!!
No. V múzeu v S. sa naši "kluci" vrátili do predškolského veku... samé užasnuté výkriky a tak. V Concordovi sa mi točila hlava, lebo bol postavený šikmo. Štrasburg bol krásny, ale chcela by som vedieť, prečo nedostavali tú druhú vežu na katedrále.
L: První den cestování jsem úspěšně prospala v autě, akorát jsem rozlepila jedno oko na prohlídku muzea s auty, o kterých vám nic neřeknu, to jsem přenechala klukům. V autě byl celkem klid až na rozlitou minerálku, která mi vytekla na kabelku a tím zabarvila celý obsah tašky do červena. Za to večerní procházka Strasbourgem stála opravdu za to. Romantika na každém kroku. Krásné historické domy, ulice, vodní kanály, všude plno venkovních restaurací a voňavého jídla a nekonečné množství lidí v přátelské atmosféře. Zkrátka úžasné.
25.7.2004 Nedeľa heslo dňa : Vesničko má středisková
N : 14.45:niekde na polceste z Lyonu. Francúzsky vidiek je zaujímavý. Samá kukurica,slnečnice a stáda bielych albínskych kráv.Dedinky sú krásne, plno lvetov, ešte aj na mostoch a zábradliach.Vo francúzskych rádiách len kecajú / a namiesto r hovoria chŕŕŕŕćh/
Na spestrenie cesty sme používali osvedčený Gábinkin výrok…“jéééj, tu majú tiež Carrefour“ V celom Francúzsku sme sa stretli dokopy s troma križovatkami.Všade su kruhové objazdy a objazdíky, v prostriedku je vždy kopček s kvetmi, fontánkou, domčekom, sochou alebo inou kravinou.
D: Rozhodli jsme se jet po nedálnicích. Zaprvé abychom něco ušetřili a zadruhé abychom něco viděli. A opravdu, některé vesničky a městečka jsou nádherné. Vím, jak jsme doma unešeni např. ze Štramberku. No a tady jsou desítky takových měst. Všude samé kamenné středověké kláštery a uzoučké uličky. Ze Strasbourgu jsme ještě jeli podél hranic na německé straně přes Mulhouse, pak na Lyon a Cleremont. Vzdálenosti nás překvapily a zdaleka nestiháme podle plánu. Přespíme až už nebudu moci řídit.
L: Nedělní den jsou prožili v autě. Za časté zastávky vděčíme Nike, ktoré bolo stále třeba pišať. Jinak francouzský venkov je opravdu nádherný, malebný a romantický jako z pohádky. Jelikož po nedálnicích cesta neubíhala zdaleka tak rychle jak jsme chtěli, zapíchli jsme to v malém francouzském kempu cca 300 km před předpokládaným cílem. Stavět půjčený stan o půlnoci, když nevíte, jak má vlastně vypadat, to vás docela probere. Ale nakonec jsme to úspěšně zvládli. Noc za 20 Eu pro všechny.
R: Nedeľa strávená v aute.Krásne francúzske dedinky za jazdy,sem-tam nejaká prestávka na jedlo.Večer sme dorazili do kempu,postavili stany a prespali sme.
Pondelok 26.7.2004
L: Opět den strávený v autě. Pouze jsme udělali krátkou stopku na jídlo, ale ještě před tím jsme nakoupili v supermarketu s digitálními cenovkami v regálech (toto vím jen z doslechu, neboť jsem hlídala naše naložené auto na parkovišti). Po obědě jsme šli protáhnout svá pokřivená těla do BIARITZZU. Je to francouzské přímořské letovisko s hezkými hotely, kam se jezdí rekreovat přestárlé baronky. Mají tam pěkné pláže a hotelové komplexy. Co se týká mladých mužů, měla jsem se na co dívat. Naši chlapi se nejvíce vyřádili v malých jezírcích vzniklých odlivem. Bylo tam sice víc odpadků než rybiček, ale jim to vůbec nevadilo.
Potom jsme vyrazili směr BILBAO. Tam jsme zrealizovali korzo kolem muzea Guggenheim. Měli už zavřeno, protože jsme tam dorazili pozdě večer, ale i zvenčí to stálo za to. Mezi mladými Španěly bylo opět mnoho objektů hodných pozorování. Muzeum - viz fotky. Pozdě večer jsme vyrazili z města. Byla hrozná dopravní zácpa, takže jsme 2 hodiny strávili jízdou krokem. Další 2 hodiny jsme hledali kemp. Stany jsme stavěli tradičně jak jinak než po půlnoci. Nocleh 24 Eu.
D.: Biaritzz = luxus, luxus a zase luxus. Něco jako Monako. Bilbao mě mile překvapilo svou atmosférou a velikostí. Známé Guggenheimovo muzeum bylo, proč jsme tam jeli, a stálo to za to. Budova jako by ze zkrouceného plechu na kraji řeky. Ale to zdaleka nebylo vše z moderní architektury. Ta je velmi vkusně vkomponovaná mezi staré budovy.
N: Gugenheimovo múzeum ma úplne uchvátilo...nemám slov...Jedna z najkrajších stavieb, aké som kedy videla! A ten kovový pavúk !!! A kvetinový psík!
R: Keď sme vyrazili z Bilbo, všetko vyzeralo O.K. Ale kto mal tušiť, že najlepší čas na opravu diaľnice v Španielsku je 22,00. Cesta normálne 3-pruhová sa zbiehala zipsovite /poniektorí aj nezipsovite/ v jeden pruh /cca hodinu sme sa len radili…/ Cestári veselo makali bolo asi 23.00 a my sme nevedeli, kam až zájdeme.Kemp sme našli na 2.pokus /1. bol už zavretý/ a spať sme šli o 1.30.
L: Ještě dodatek k Bilbao, květinový psík u muzea byl Westík, stejného jsme viděli v New Yorku v Rockefeller centru.
27.7.2004 úterý
L: Konečně jsme se začali blížit Portugalsku. Projížděli jsme Španělsko po dálnicích, cesta ubíhala dost rychle, takže jsme měli pocit, že náš kilometrový skluz přece jen trochu doženeme. V podvečer jsme zastavili v Santiago de Compostela. Je to španělské městečko, významné poutní místo. Již cestou jsme pozorovali vyznačené pěší trasy pro poutníky. Ve městě je nádherný kostel s 2 věžemi obrůstajícími zelení a uvnitř obrovský zdobený zlatostříbrný oltář. Ve městě bylo hodně organizovaných skupin mladých poutníků, jedna skupina přijela na kole. Po malé procházce jsme naskočili zpět do auta a hurá do Portugalska. Tam jsme dorazili kolem desáté večer. Ubytovali jsmese v hotelu v městečku Viana de Castelo. Nocleh 25 Eu za 2 lůžkový pokoj.
N: No, celý deň sme a trmácali v aute, striedali sa paralytické štádia /keď Robkovi vpredu pokyvkávala hlava, až som si myslela, že skončí ochrnutý od krku dolu/ po štádiá excitačné /keď Robko povedal, že Vanessa Paradis ma sexy dierku medzi nohami… - asi myslel medzi zubami/ Kruhové objazdy majú veľkú výhodu, človek sa obráti 2-3 krát, obzrie všetky odbočky a vkľude sa rozhodne, kam má ísť. Zastavili sme v Santiagu de Compostela , kde bol kostol, pútnici a lešenie so sexy robotníkmi :-) /Teda neviem, či boli sexy, ale každopádne boli do pol pása nahí./ Večer sme spali v už spomínanom portugalskom mestečku v úžasnom hotelíku, kde sa rozpadávali skrine, závesy boli zožltnuté, posteľ vŕzgala jak ďas a celé to vyzeralo jak z roku 1880. A bolo to supééééér….
D: Cesta se zdála opravdu zdlouhavá a tak jsme se konečně rozhodli jet po dálnicích. Stojí zhruba půl eura na 10 km. Ale většina se neplatila. Jeli jsme z Bilbaa na Oviedo a pak na Leon a Santiago de Compostela, již zmíněné poutní místo. Jedno z nejvýznamnějších na světě. Ti cyklističní poutníci z Německa měli speciálně potištěný dres jen pro tu pouť. Zrovna doráželi po 2000 km a byli šťastní až jim oči svítily. Jinak moc příjemné město plné jeptišek a církevních papalášů. Španělé jezdí mnohem hůř a nebezpečněji než Francouzi. No a Portugalci, to ani nejde popsat. Neblikají, lepí se na tebe, nesvítí v husté mlze atd. V hostelu jsme spali, protože to vypadalo na bouřku a déšť. Lucka zatím nadává, že je zima. V Portugalsku prodávají dobré sladké pečivo. To je něco pro mne. Mňam.
R: Vyrazili sme ráno z kempu do Santiaga.Cestu som tradične prespal,ale Danove navigačné schopnosti stačili na správny smer. Santiago sme prešli asi za 1,5hod., navštívili sme kostol, krásne uličky. Potom sme konečne vyrazili do Portugalska, ktoré nás privítalo v hmle a vyzeralo, že sa každým okamihom spustí búrka.Tak sme sa rozhodli pre hostel.Našli sme ho hneď a stál na frekventovanej ulici pri prístave, romantika za všetky drobné. Spalo sa dobre, aj keď ruch z ulice trval až do ranných hodín. Ráno smer Porto!
28.7.2004 Streda Heslo dňa: PIŤ TREBA!
L: Konečně jsme v Portugalsku, takže množství ujetých km na den se snižuje na potřebné minimum nutné k přemístění do dalšího námi zvoleného cíle výletu. Zamířili jsme proto do BRAGY. Je to městečko vyhlášené vysokým množstvím kostelů – 35. Učinili jsme prohlídku, viděli krásné zahrady, fontány, pokoukali do výkladních skříní, shlédli několik svatostánků a šli na oběd do malinké restaurace, kde nám nabídli turistické menu za 4 Eu. Seděli jsme blízko městké brány, která měla být obrostlá zelení, ale nebyla. Jídlo bylo dobré, popis přenechám gurmánům.
Pak jsme nabrali směr GUIMARES. Je to středověké Unescem chráněné městečko, které se nám líbilo více než Braga. Prošli jsme celé historické centrum a poseděli na kávičku na malebném náměstí. Všude visely portugalské vlajky.
V podvečer jsme konečně dorazili do Porta. Je to veli rušné, špinavé a smradlavé město, ale má svou okouzlující atmosféru. Ubytování v hostelu vyšlo až do třetice všecho dobrého, bydlíme za 20 Eu za 2 lůžkový pokoj, pod námi je vlakové nádraží a tunel, a my s Danečkem máme pokoj bez okna. Na střeše se hrají koťátka. Krátkou večerní proucházku jsme zakončili posezením u výborného portského vína, takže jsme se sčinčali a šli spát.
D: Já už jezdil autem v různých koutech světa, ale Porto je fakt hektické. Jezdí se tady natěsno, že si člověk musí sklápět zrcátka, aby projel. A parkuje se tak blízko, že snad ti lidé musejí lézt střešním oknem. Neparkuje se tam, kde je volné parkovací místo, ale kde je jakékoli místo. No a do toho ještě kopce. Jsou fakt strmé. Vždy tvrdím, že řídit auto je jednoduché jako chodit, ale Proto je opravdu jen pro zkušené řidiče.
Když jsme se ubytovali, šel jsem hledat parkování na 2 dny. U jednoho hotelu jsem přibral poslíčka, aby mi nějaké ukázal, a on mě vodil 10 min. po jednosměrkách, až jsme skončili 200m od toho samého hotelu v nějaké podzemní automyčce, či co to tam bylo, a tam jsem to nechal stát i s klíčema a oni už se postarají. Doufám, že ho ještě někdy uvidíme. Večer na portském víně bylo na jídelníčku napsané 4,20 Eu za deci a my platili 2,20 Eu za více než deci.
N:Najprv vínko na námestíčku v centre Porta, potom fľaša na izbe :) Z Bragy si pametám, že tam bolo námestie Parcá da Repúblikca, po stranách malo 2 rovnaké kaviarne /Café Vianna a Café Astoria/ a v prostriedku bola fontána /ktorá Danečkovi pripomínala bábovku…/ Za námestím bola taká stará veža, najstaršia pamiatka v meste - z r.17-dačo. Potom sme šli do katedrály, o ktorej sme čítali, že je tam socha „kojící“ Panny Márie, za ktorú toho borca,čo ju spravil, vyhostlili z krajiny.
Z Guimarés si pamatám, že som sa tam potkla na námestí a nabila som si veľký palec na nohe….Bolo tam, zaujímavé, že na balkónoch vešali prádlo pomedzi portugalské vlajky, ktoré tam zostali po MS vo futbale, ale asi sa im to zapáčilo, tak si to tam nechali. O Porte napíšem zajtra, už nevládzem…
R:Cesta do Porta bola fajn, len sme poriadne nevedeli, kam máme odbočiť, aby sme sa dotali do mesta. Minuli sme majestátny štadión z ME 2004, ktorý má len 2 tribúny oproti sebe. /nič dookola../ V Porte sme blúdili fantastickými uličkami, po ubytovaní a zaparkovaní sme vyrazili do ulíc.Nika, čoby blondínka bola niekoľkokrát stredom záujmu miestnych chlapíkov. Našťastie len pohľadom. Večer pohárik portského a šup do postele. Pod nami vlakové nádražie, vedľa WC na pavlači, no proste romantika..ale bolo super…. /to vlakové nádražie je zaujímavé tým, že vstupná hala je celá okachličkovaná až po strop /
N: Keď som spomínala, že sme predvčerom spali v hoteli minimálne z roku 1880, tak ten v Porte bol aspoň z roku 1782 a ledva držal dokop, posteľ tiež ledva držala dokopy a nábytok jak šlohnutý zo skanzenu….
R: ...a chlapík , ktorý nás ubytoval, nevedel ani Ň po anglicky, tak som mu nakreslil auto, aby pochopil, že chceme parkovať.
L: Ještě musím dodat, že když jsem psala o smradlavém Portu, tak jsem tím myslela všudypřítomná psí hovínka, mezi nimiž celou dobu slalomujeme. Dále musím prozradit na Danečka, že absolutně nemá pod kontrolou své chuťové buňky a je kdykoliv ochoten konzumovat zdejší sladké pečivo, nejlépe o půlnoci. Kromě toho celý večer kurvoval nad památkami, že vždycky, když chce něco vidět, je kolem toho postavené lešení.
29.7.04 Čtvrtek Heslo dňa: Imidž je na nič, počúvaj smäd!
D: Nevím jak ostatní, já jsem z Porta nadšen. Právě ten kontrast bídy a nového je úžasný.
L: Tento den jsme celý věnovali Portu. Ráno jsme zašli na snídani – kávičku a sladké pečivo, jen Nika si úspěšně vybrala pečivo plněné dršťkami. Pak jsme vylezli na vyhlídkovou věž jednoho krásného kulatého kostelíku. Toulali jsme se uličkami, všude jsme vídali typickou kachlovou výzdobu fasád – tzv. ažulešos (tak se to čte, nevím jak se to píše). Jsou to bílé kachličky pomalované nejčastěji modrou barvou. Motivy jsou různé. Od jednoduchých vzorů až po složité obrazy. Všude opět psíhovínkatý smrad.
Nejvíc jsme se těšili na exkurzi do sklepů portského vína, a tak jsme se tam hned vydali. Sklepy jsou za řekou, a tak jsme přešli dvoupatrový železný most a vidina ochutnávky nás hnala vpřed. Vybrali jsme si samozřejmě sklep, který byl snad úplně nejdál a do kopce. Než jsme tam dolezli, málem nás autobusy nebo náklaďáky rozmazaly po kamenné zdi. Za to výsledek byl úžasný - exkurze po vinném sklepě Graham’s mezi voňavými sudy spojená s ochutnávkou. Provázela nás slečna, která mluvila anglicky a trošku si šlapala na jazyk. Měla taky malou sexy dírku mezi nohami /teda mezi zubami/. Ochutnávka nás skolila, protože jsme měli prázdné žaludky, a tak hurá zpět do města na jídlo. Vybrali jsme samoobslužnou restauraci, kde jakákoliv potravina stála 1,3 Eu za 100g. Příjemně nasyceni jsme šli odpočívat do hotelu.
R: Porto, mesto preslávene futbalom a hlavne vínom, kontrast chudoba-bohatstvo na každom kroku. Úzke uličky s balkónmi preplnenými portugalskými vlajkami. Všade holuby, čajky, psy a ich výkaly. Navštívili sme kosol s vežou, z ktorej sme mali výhľad na mesto ako na dlani. Na brehu Duora /rieka/ sme navštívili Vila nova de Gaia, časť mesta, kde majú pivnice všetky známe vinárske spoločnosti produkujúce portské víno. Nadháňači spoločností jako Ferreira, Barros,Croft, Taylor, Sandemann, Graham´s, Calem, Rannos Pintos sa vás snažia nalákať na ochutnávky "zdarma", ak si kúpite nejaké drahšie víno. My sme boli na prehliadke u Graham´s, kde nás sprevádzala sympatická slečna a ochutnávka bola zdarma! Predsa sme si kúpili biele Portské, ktoré sa u nás tak ľahko zohnať nedá.
Delenie vína:
1. Vintage-hrozno kvality A,B – 2 roky v sude, potom fľaša – kvalita!
2. Ruby:červené, zlievané
3. Towny:červené
4. LBW:late bottled vintage:6 rokov sud, potom fľaša
5. Biele
-pre ukončenie fermentácie sa v „správny čas“ /vintage – 2roky , LBW-6 rokov / pridá 70% Brandy bez farby a chuti.
-priemerná cena:6-8 Eu, Vintage z dobrého roku 50-100 Eu za fľašu.Hrozno sa delí podľa chuti, vzhľadu a vone na stupne A-F /A-nejlepšie/ a podľa hodnotenia Instituto do vinho do porto potom najlepšie hrozno stáčajú ako vintage, z ostatného potom tawny, ruby..
rok 1994 bude asi vyhlásený ako najlepší rok Portského.
N:U Grahama bolo super.Akurát, že sme cestou hore skoro prišli o život. A sprievodkyňa potom zadrela, že sme mali autobus zadara, tak ma skoro fleslo. Excitovaná sprievodkyńa nám okrem iného „viz výše“ vysvetlila kde sa pestuje vinič - je to v povodí rieka Duoro, čím ďalej od ústia do mora, tým lepšie, nefúka od Atlantiku, dobrá mikroklíma a poda.
Boli tam aj sudy s objemom 70 000 litrov /majú ešte aj 2-krát väčšie – najväčšie v celom Portugalsku/, prepravné sudy majú 600 litrov. V celom sklípku krásne voňalo víno a drevo dubových sudov, intímne prítmie. Keď sme ochutnali tie dva vzorečky bieleho a červeného, tak sme neodolali a kúpili sme si jedno. /za vetné konštrukcie sa ospravedlňujem, zase pijeme víno…/
V Porte klasika-úzke uličky, balkóniky „o ploše 1m2 „ jeden nad druhým, šírka ulice 1,5m, vysoké okná, podkrovné výklenky, všade vlajky. Akurát v tej Ribeire /štvrť při rieke smerom k oceánu/ to už málem hraničilo s cigánskymi osadami na východnom Slovensku /akurát, že baráky boli 5-poschodové/
No, je asi 22.50 "portského" času, pijeme a kecáme o víne, evolúcii, mimozemšťanoch a iných bežných veciach….
D: Musím se přiznat, že jsem si myslel a všem vykládal, že most Poute dem Don Luis I. postavil Eifel a dokonce jsem zpochybňoval i ceduli na začátku mostu. Je to ten dvoupatrový železný post. Nádherný. Ale postavil ho někdo jiný. Ten Eifelův je podobný železniční, ale jen jednopatrový, také hezký. Byl za zatáčkou a není z centra vidět. Když jsme se na něj šli podívat, viděli jsme zároveň i pár velmi chudých obydlí s černochami. Ale zase později jsem šel sám na internet a šel jsem přes velmi hezkou čtvrť s obchody s moderním nábytkem, drahými botami atd. Ale pro mne je stále nejzajímavější městný trh. Kromě velkého množství dršťek, které jsou místní specialitou, nebylo tam nic zase tak exotického. Poznal jsem tam mořské jehly, které kolem mne kroužily v Costa Rice. Jednou v jedné uličce na nás vyletěla smečka tří psů a štěkala a vrčela. Naštěstí nás dělila zídka, ale i tak jsme se opravdu báli. Byli totiž střihnutí s nějakým stafordem a asi by nás roztrhali anebo bychom určitě dostali vzteklinu , po slovensky „Besnota“.
L: Dan tradičně hodně fotí, vlastně cvaká kudy chodí, ale jaksi zapomíná fotit i nás, takže nevím, jestli mi někdo bude vůbec věřit, že jsem ta byla.
N:Škoda, že sme nemohli navštíviť viac sklepíkov /nebol čas, boli by sme asi namletí a mali sme hlad/ Aspoň by sme to mohli porovnať, ale fakt je, že Graham bol ďaleko, takže tam bolo menej ľudí a bol tam skvelý váhľad na druhú stranu.
30.7.04 Pátek Heslo dňa: Stín katedrál!
L: Druhá noc v Portu byla celkem klidná až na to, že se kazilo splachovadlo WC, vedle kterého Nika a Robko vegetovali, takže když jsem šla v noci čůrat, ta to zase začlo rachotit. Robo vstal, že půjde ten vergl spravit, ale nemohl se dostat z pokoje, protože se pokazil zámek u dveří od pokoje a my s Danem jsme se dusili smíchy a čekali, kdy ty dveře rozkopne. Ráno jsme nechali Niku spinkat a šli na snídani do naší oblíbené kavárny. Pak jsme ještě nakoupili pár věcí na trhu včetně portského a Dan šel pro auto, ať můžeme vyrazit na další etapu našeho výletu. Čekal nás den plný značného množství krátkých zastávek v malých městech, takže z toho mám pořádný guláš. Viděla jsem tolik kostelů, že jsem z toho dostala pořádný hlad a celý večer jsem se cpala. Takže předávám slovo jiným a pro tento den končím svůj komentář.
D: Tento den byl jako zájezd české cestovky. Kostel za kostelem. U toho posledního se už kromě mě nikomu nechtělo vylézat z auta, tak jsme na něj jen mrkli z auta. Byl to kláštěr ALCOBACA. Před tím jsme byli v BATHALA, úžasném objektu s gotickou katedrálou a klášterem. Ale nejzajímavější byla nedostavěná kaple. No a před tím samozřejmě ve FÁTIMĚ. Byla zrovna mše v angličtině. Střídá se v různých jazycích jedna za druhou a někteří lidé chodí okolo po kolenou. Také je tam spousta chromých. Energie je tam opravdu silná, až mě brněly zuby a byl jsem úplně nadšený. Večer jsme zakempovali v nic moc kempu u Peniche. (21,3 Eu za všechny). Nika už na nás za chvíli začne mluvit vietnamsky, to soudím podle její stravy. Ne že bychom jedli zdravěji. Břicho jsem ještě neztratil, protože se nepotápím a neplavu a pijeme dost alkohol a každé ránko ochutnáváme sladké pečivo.
Bathalla:
R: Ja si z celého dňa pamatám len cestu a kostoly. Dan to popísal výstižne.Nevšedný zážitok bol vo Fatime,pútnom mieste, kde sa zjavila Panna Mária. Na mieste zjavenia je „letná kaplnka“, kde sa slávia omše vo viacerých jazykoch, okolo toho ľudia chodia po kolenách, mladí, starí, všetci sa modlia, je tam tiež miesto na pálenie sviečok. Vyžaruje tam kľud a odovzanosť týchto ľudí, ktorí tam chodia so svojími problémami. Večer sme zakempovali v Peniche.
D:Byli jsme taktéž v univerzitním městě COIMBRA. Je to starší městečko, které obaluje kopec. Starý románský kostel byl, jak jinak, obehnán lešením. A bylo tam vedro. Takové to sálavé jižní. Tady ani v kostelech není chlad. Ale bylo tam krásně a i když jsou prázdniny, byla tam ještě cítit studentská atmosféra. A OBIDOS – zatím nejhezčí městečko. Celé obehnané hradbami.
N : Coimbra bola bez študentov dosť osirelá, ale bolo tam celkom fajn. Študenti vraj majú na začiatku a konci semestra nejaké brutálne akcie, keď vkuse pijú a krstia nových študentov hádzaním do rieky. Okrem toho tam robia aj iné vylomeniny, pretože sochy v nadživotnej veĺkosti mali okolo tváre čierne šatky alebo spodné prádlo... /a mali to ešte aj niekde inde :-)/
Sé Velha /stará katedrála/ bola zahalená v nádhernom lešení, aby to nebolo málo, ešte sieť cez to všetko..a plechový plot! Univerzita v Coimbre je najstaršia v celom Porugalsku./ rok 12-dačo/
Vo Fatime sme si zapálili sviečku vo válove a nakúpili suveníry pre celú rodinu.
Óbidos-pokná dedinka / ako Zlatá ulička v Prahe/ s hradbami
Bathala:Prekrásny a majestátny gotický chrám !!! Zase nachápem, prečo nedostavali tú kaplnku - sú tam len piliere bez kupoly - boli tam aj krásne vysoké okná a miesto s hrobkami.
Odkaz pre Dana: Keď nejem teplé, mám zápchu a kŕče v bruchu, lebo mi pečivo upcháva črevá :-)
Sobota 31.7.04 heslo dňa:“Hľadá sa Nemo“
L: Nocovali jsme v kempu v Peniche na atlantickém pobřeží v naději, že ráno konečně ochutnáme mořské radovánky. Když jsme ale rozlepili oči, nad námi byla zatažená obloha a studený vítr. Zatím jsme to nevzdávali a šli do města na snídani a na kávičku. Po cestě zpět jsme si prohlédli útesy u moře a vyrazili na pláž vyzkoušet vodu. Byla plná řas a jiného bordelu a ponořili jsme do ní akorát chodidla. Nejlépe vystihl teplotu vody Robko, který řekl, že kdyby do ní vlezl, tak už by se mu nikdy nepostavil. Atlantik jsme tudíž definitivně zavrhli a vyrazili směr Lisabon.
Rozhodli jsme se ubytovat v městečku Sintra nedaleko Lisabonu, neboť to doporučují ve všech průvodcích vzhledem k nižší ceně a dobrému vlakovému spojení. Sintra je také velmi hezké starobylé město. Bohužel ukázkový romantický hostel měl plno, ale dostali jsme tip na ubytování v soukromí. Toto jsme využili, protože nás ubytoval příjemný pán ve svém starém domě v podkroví, kde máme spoustu místa, hezké vybavení a vegetíme tady jako doma. Cena za 10 Eu na osobu. Zůstáváme 2 noci. Jo a mají tady 5koťátek asi 2-3 týdny starých. Úžasné!!!
Po krátkém občerastvení jsme nabrali směr LISABON. Unaveni všemi kostely jsme se rozhodli navštívit moderní čtvrť vzniklou v rámci výstavy EXPO 98. Je zde hodně moderní architektury a hlavně oceánium za 10 Eu na osobu, kde jsme se opravdu odreagovali. Kolem centrálního obrovského akvária se žraloky, rejnoky atd… byly menší expozice jaksi žánrově odlišené. Korálová moře, Indonesie, Atlantik,… Kromě delfínů, kosatek a želv jsme viděli úplně vše, co může podmořský svět nabídnout. Mi osobně se nejvíce líbíly mořské vydry. Příjemně unaveni jsme se před spatím trošku opili a v noci poslouchali střešní zvířátka.
D: Už když se vždy blížíme k Atlantiku, vidíme silný opar, něco jako mrak. Ale zima není, jen zataženo. Lisabon je na rozdíl od Porta skutečná metropole. Velkoměsto se vším všudy, dopravní zácpy, spousta obchodňáků na okraji, města, dálnice, velkolepá náměstí, složitá mapa místní dopravy a tak. Pozemky po Expu se stejně jako ve Vancouveru zaplňují objekty jako obytnými špičatými věžáky, nákupními centry, restauracemi a promenádami i pro cyklisty. Z jednoho konce na druhý vede nad mořem visutá lanovka. My jsme ale šli pěšky a dali jsme si pivo a kávu na zahrádce. Jsou tady velcí brouci, kterým svítí dva pruhy na zadku.
N: Veselá príhoda:-) Jedna babka na trhovisku v Porte nás s Danom zastavila a začala na moje oči, že "azuro" a potom začala tak zvláštne predkopávať obe nohy a furt jačala: "trubka, trubka ! " Dan sa tváril, že rozumie a všetci sme sa z nej rehlili...
V Peniche bola super pláž – obojstranná,z jednej strany Atlantik, z druhej záliv, voda bola strašne studená. /aj na mňa :-)/
Oceanárium v Lisabone bolo krásne, celú "výpravu" sme hľadali Nema , keď sme ho konečne našli, celé akvárko bolo obložené deckami, takže sme ho skoro nevideli... Vydry boli srandovné, namiesto predných labiek mali také kýpte, ktorými si furt šudrili ksichty. A stále sa vo vode krútili okolo svojej osi. Nesmelo sa tam fotiť, ale všetci fotili bez blesku /aj Daneček/, až sme narazili na takú srandovnú rybu, čo vyzerala jak malý dinosaurus obrastený zeleninou. Tak Dan ju šiel sfotiť, a zabudol vypnúť blesk - ryba skoro dostala epileptický záchvat :-) ale fotka sa podarila! Celý areál bol krásny, hypermoderný, sklenené budovy, lanovka, mosty, boli tam aj zaujímavé fontány, ktoré vyšľahovali vodu jako z kotla.
R:Z Peniche sme sli rovno do Sintry, mestečku při Lisabone.Ubytoval nás jeden pán vo svojej rezidencii.V oceániu sa mi páčila "mesačná ryba", ktorá bola brutálne asymetrická a plávala nakrivo.
N:to si tomu denníku zase dal !
Nedeľa 1.8.04 Heslo dňa: Jízdní (ne)řád Lisabon
L: Po celonočním poslouchání koncertu střešních červotočů (či co to tam křupalo to dřevo) jsme ráno po krátké snídani sjeli autem k nádraží v Sintře. Tam jsme nasadli do vlaku směr Lisabon, cena něco málo přes 1Eu. Ve vlaku zapoměli upravit výkon klimatizace, takže když jsme po více než půl hodině vystupovali, opadávaly z nás kusy ledu. Za to jsme se zahřáli čekáním ve frontě na informace, byla to budka na náměstí, kde pralo slunko a kde jsme také zakoupili celodenní jízdenky MHD za 2,8Eu. Po rychlém zorientování, kde se vlastně nacházíme, jsme nasedli do historické tramvaje číslo 28, která je vyhlášená svou vyhlídkovou trasou. Je to stará dřevěná tramvaj, ještě starší než kdysi jezdila ve Vřesině, jezdí po úzkých křivolakých uličkách, ještě k tomu do kopce, v zatáčkách míjí rohy domů řádově o centimetry, o zaparkovaných autech ani nemluvím. Vyjeli jsme tedy na kopec ve městě, kde se rozprostírá komplex městkého hradu, je to vlastně už jen torzo se zachovalými hradbami, po kterých se dá chodit. Mezi nimi jsou jednotlivá nádvoří, kde pod stíny stromů je možné posedět a občerstvit se zde nabízenými lahůdkami. Dali jsme si samozřejmě pivo, pak horkou polévku, v níž se nám roztopila lžička (plastiková ala NDR). No a pak nějaké žvýkací maso z pánve s chipsama a houskama. Prohlédli jsme si město shora a seběhli do jeho křivolakých uliček.
Na náměstí Praca de Comercio u řeky byla expozice fotek z celého světa, kterou Dan zná z časopisu National Geografic. Takže jsme měli kulturní vložku, ale dali jsme si k tomu nanuka, abychom v tom vedru nezdechli. Prošli jsme pak pěší zónu. Dali odpočinout nohám na kávičce a vydali se hledat zastávku tram č. 15, která nás měla odvézt podél řeky do oblasti Belem, kde se nachází obrovský kostel, na nábřeží je park, pak nějaký památník (nevím koho) jo a jestě stará věž. K těmto monumentům vám nic nepovím, jelikož jsem nečetla průvodce. Ale byly hezké. Ovšem už byl podečer a silný vítr, a tak jsme opět začala pociťovat kusy ledu na svém těle. Ale musím se ještě vrátit k té tramvaji č. 15. Zastávku jsme našli snadno. Jízdní řád byl psaný ve smyslu: vyjmenované zastávky trasy + frekvence jednotlivých vozů co 7-10 min. Tramvaj přijela za 3/4 hodiny, kdy jsme už měli nohy vražené do chodníku. Cestu zpět jsme zvolili stejnou a čekali zdali bude zase nějaké vzrůšo. Tramvaj přijela hned, což bylo dosti podezřelé. Taky že jsme se brzy dočkali zrady, protože po několika zastávkách zajela do depa a my museli přesedat a čekat na nový spoj. Tolik doprava v Lisabonu.
Ještě jsme vynechala jízdu městskou lanovkou a vyhlídku z městké železné věže, kterou postavil následovník Eifela. (Nika nám stále tvrdila, že to byl jeho potomek).
D: Ten památník je obrovský (asi 60m) a jsou po jeho stranách vytesáni slavní mořeplavci. V kostele manuelského slohu je pohřbený Vasco de Gama. Ta věž je ve vodě a je na všech pohlednicích. Jedna lanovka byla stará na kolejích (vypadala jako tramvaj) a druhý byl výtah asi 5 pater pro 20 lidí. Na vše nám platil ten celodenní lístek. Třetí lanovku jsme vynechali. Robo pořád hledal nějaké centrum jako Václavák a je pravda, že Lisabon je hodně poklidnější a není tam mnoho turistů. Aut bylo ještě méně, protože byla neděle. Vlakem jsme jeli abychome se vyhli zácpám a ani to nebylo třeba.
Opět jako vždy při mém cestování jsme to město viděli jako z rychlíku a budu jako obvykle doufat, že se tam ještě někdy podívám, prolezu zase jiné uličky a navštívím i nějaké museum třeba museum kachliček.
Rozmýšľam, čo k tomu všetkému dodať...Vzhľadom na heslo dňa ešte raz zopakujem jízdní řád Lisabon: 15-tka električka mala na tabuli : co 7-10 min, žiadne riadky s hodinami, minútami a nebodaj dátumom.
Tak sme si robili srandu, že 18-tka ide 3-krát za hodinu, 24-ka 3x za deň a 50-tka raz ročne…
Dvadsaťosmička vyhliadková nemala okná a keby človek vystrčil vyvetrať si nejaký hnát, tak by o neho určite prišiel. Ináč Lisabon je pekné veľkomesto, najkrajší bol ten oblúk /ako víťazný v Paríži/ na Praca Comerciale, vyhliadkový výťah od toho potomka/následovníka/ Eiffela/ - až na tú "LIFTGIRL", ktorá vyzerala, že je už z toho každodenného stereotypu úplne vymletá /asi si tú prácu hľadala podľa inzerátu:"práca s ľudmi, rýchly postup nahor" :-)/
Každopádne hore bola skvelá vyhliadka, bolo vidieť aj zrúcaninu chrámu, ktorý zostal ako pamiatka na zemetrasenie v r.1755, takže časť mesta okolo bola novopostavená, ulice sú rovné, symetrické. Časť okolo hradu a pod ním je staršia, pretože ju zemetrasenie nepostihlo /je na skale/, takže uličky sú krivoľaké a nepravidelné.
Belém bol asi najkrajší, škoda, že zostalo tak málo času. Belémska veža kedysi stála uprostred rieky, ale breh sa posúval, takže teraz stojí na jej okraji. Je tam aj krásne moderné múzeum, ale to sme nestihli /ani múzeum historických kočiarov alebo múzeum námorníctva/ Večer sme boli úplne zničení, dali sme si whisky s kolou, zadreli to pivom a šli spať.
R:Raňajšia cesta vlakom bola zaujímavá, asi 3/4 hodiny sme sedeli s ksichtami, černochmi a inými individuami. Lisabon je pekné veľkomesto s veľa pamiatkami, uličkami, hradbami a vyhliadkovými vežami, elktričkami, ale to chodenie a vozenie autobusmi na veľké vzdialenosti sa mi nepozdávalo. Mne sa viac páčilo v Porte, menšie vzdialenosti a fajné vínko...
Pondělí 2.8.04 Heslo dne: Go west!
L: Začínáme mít skluz v psaní denníku. Ráno jsme zbalili kufry a vyrazili k nejzápadnějšímu bodu kontinentální Evropy. Je to Cabo da Roca. Můžete se tam kochat krásnou vyhlídkou z vysokých útesů na otevřené moře. Taky vám za 5 Eu potvrdí, že jste tam byli. Tak na tohle jsme se ale vyprdli. Pak jsme nabrali směr zpět k Lisabonu do nákupní zony Freeport. Je nově postavený a polovina obchodů ještě není otevřená. Taky je postaven jako venkovní městečko, takže jsme celou dobu chodili po slunku. Já a Nika jsme si chtěly koupit nějaké pěkné botičky, ale nakonec se nám nic nelíbilo. Za to značka Swatch by z nás měla radost, jeden kousek si pořídil Dan, druhý Nika. Ještě pár blbostí k tomu a hurá k moři. V podvečer jsme dorazili na Jih do přímořské oblasti ALGARVE, vybrali kemp, postavili stany a s vidinou zítřejšího plácání se u vody šli spinkat.
D: Škoda, že jsme si nestihli prohlídnout Sintru. Když jsme jeli na ten nejzápadnější bod, viděli jsme spousty paláců a zajímavých přírodních úkazů rozesetých po okolních kopečcích. Celá ta oblast je UNESCO chráněna.
V Lisabonu jsme jeli přes ten starší obrovský most 25. dubna kde nahoře je 6 proudů aut a pod tím ještě jezdí vlak. Původně, kdybychom si nezajeli, měli jsme jet přes ten druhý most Vasco de Gama, 15km dlouhý.
Do Algarve jsme vybrali cestu po dálnici asi 20 Eu z Lisabonu za 250km. Algarve je úplně jiné než zbytek Portugalska. Je to jako Kanárské nebo Malorské letoviska. Ale vůbec ne jako Chorvatsko.
N : Cabo da Rocca je v podstate obyčajná dedinka, ktorá sa skomercializovala vďaka tomu, že je najzápadnejšie. Ale je to tam "utešené" :-) Vlny narážajú na skaly a nad oceánom je taká hmla, že nevidieť do diaľky.
Večer sme hľadali kemp, až sme našli../teda jeden z najhorších…./
Dodatok: slovná zásoba portugalčiny:
Obrigado / obrigada – ďakujem /skratka "obri"
Soccoro: pomoc /našťastie sme nepoužili/
Pepino: uhorka /pamatá si Robko…./
Pequeňo: malý /napr. kafé/
3.8.2004 úterý Heslo dne: „Slunce, voda a šnorchel“
R: Konečne sme sa dopracovali k pláži. Pri našom kempe bola klasická piesočnatá, akú pozná každý dovolenkár. Zašli sme teda autom asi 45 min. ku krásnym miniplážičkám s pieskom, obohnaných bralami. Všetko super až na more, studené ako psí čumák. S Danom sme sa odhodlali len po kolená,ale nakoniec vodná nymfa Nika skočila do tej vody celá a naraz, tekže sme museli ukázať, akí sme frajeri. Šnorchľovali sme při skalách medzi rybami, sépiami, ježkami, krabmi..Z toho všetkého som sa tak spálil, že som nebol schopný ani pokrčiť plecami. Večer sme sa vybrali do Taviry , kde som tie potvory sépie zjedol na večeru.
L: Kempovali jsme v městečku OLHAO. Zdejší pobřeží tvoří pás mokřin obývaných velkým množstvím ptáků, proto z něj udělali národní park. Pláž je zde zde předsunutá daleko do moře, a tak jsme se rozhodli koupat někde jinde. Jeli jsme podle mapy do oblasti, kde jsou malé pláže. Byly moc hezké, rozdělené skalami, ani nebyly přeplněné lidmi. Už jsme byli tak natěšení na tu plážovou pohodu, že jsme se nakrémili a vyplácli se na slunko. Konečně přišly na řadu časopisy, které s sebou vláčíme celou dovču. A tak jsme si lebedili. Ovšem přišlo horko a čas zkusit vodu. A nyní vyšla najevo pravda. Voda byla stejně ledová jako na Atlantické západní straně, plavalo v ní trošku řas, ale jinak čistá. Vlézt do ní byla otázka silné vůle a vlastního přesvědčení. Já jsem s tím měla evidentně největší problém, zato ostatní členové posádky se s tím vypořádali celkem dobře. Koupala jsem se celkem 2x. Z pláže nás nakonec odpoledne vyhnala stoupající hladina vody, která nám pláž skoro zalila a taky hlad (dojedli jsme už všechny musli tyčky i rýžové chlebíky a podobné šrotoviny). Takže vzhůru do kempu a najíst se. Večer jsme se prošli v městečku TAVIRA. Bylo tam příjemně. Robko chrumkal ty mořské potvory (sépie), Nika salátek, já omeletu a Dan špagety. Toť vše.
D: Ty malé pláže jsou hezké, docela jemný písek mezi skalami, v kterých jsou i vykotlané jeskyně. U jedné takové jsme se usídlili. Když přišel příliv, museli jsme se posunout. Na to že je tam takto ledová voda, byli tam i žluté a modré rybičky. Vždy jsme šnorchloval tak 15 minut a pak jsme se třásli pod vodou. Lucka se jen namočila.
N:Plážička super, voda ale bola drsná.Odmietla som stratégiu pomalý ponor a mala som to z krku.V momente som spustila smršť všetkých nadávok, ktoré poznám, ale po chvíli to bolo v pohode. Prvý krát v živote som šnorchľovala a strašne sa mi to zapáčilo….Na dne nič moc, samé hnedé hnusné riasy, nejakí ježkovia a pár rýb, ale bolo to super! Musela som plávať na hladine, aby som využila najteplejších horných 10cm vody , takže mi z vody trčal len zadok. Na pláži som veľa času nestrávila….Aj tých 5 ľudí by sa zľaklo, že vyzerám jak snežienka krížená s králikom vo vápne. Celý deň bol v pohode, až večer som začala tušiť, že sa schyľuje ku katastrofe…
/Okrem iného v kempe vkuse skuhrali holuby, čvirikali vrabce a každých 30 minút okolo premával vlak, ktorý bol taký hlučný, že člověk mal pocit, že leží na koľajnici a ten vlak mieri priamo nańho./ /a ešte okrem iného Robko nadránom stratil nervy, vyliezol zo stanu, tlieskal paprčami, aby vyplašil škriekajúce vtáky, obiehal strom a vyzeral, akoby práve zdrhol z psychiatrickej liečebne.../
4.8.2004 středa Heslo dne: „Lásko má, já stůňu“
L: No nevím jaké heslo dne pro tento den Nika vybere, ale tuším, že to bude něco drsného, protože středa znamenala pro naši dovolenou zásadní zlom. Dosud celkem bezproblémově probíhající a plánu se držící výprava uštědřila těžkou ránu. Ráno jsme se vyhrabali ze stanu zcela vyřízení. Po včerejším "vyprážaní" na slunci jsme všichni vypadali jak reklama na rajčata. I přes vysoký index opalovacích krémů jsme to pěkně schytali. Nejvíc Nika, která si tak spálila lýtka a zadek, že nemohla ani chodit a pro slzy nebylo daleko. Já jsem sice byla spálená ze všech nejméně, za to se mi vysypala sluneční alergie, takže mě svědila půlka těla. Zcela nešťastní jsme přemýšleli, co budeme dělat. Představa dalšího dne na pláži proseděného ve stínu se nám nezamlouvala a navíc jsme odhadli, že 1 den nám k rekonvalescenci asi nebude stačit. S bolestí v srdci jsme se pomalu smířili s myšlenkou, že koupání v moři a slunění na pláži budeme muset pro tuto dovolenou považovat za uzavřenou kapitolu. Sbalili jsem tedy věci, naházeli do auta, namazali se několika vrstvami panthenolu, já a Nika jsme spolkly každá jeden dithiaden, ať ta muka přežijeme, a vystartovali jsme na cestu domů. Rozhodli jsme se, že uspořené dny snad využijeme po cestě k prohlídkám hezkých míst, kterými budeme projíždět. Cestu jsem více méně prospala. Vím jen, že jsme nakupovali jídlo a poslední dárky v supermarketu. Pak vím, že jsme jedli ve stínu stromů nějakého polorozpadlého dětského hřiště, kde Robko krmil mravence. Spali jsme v nějakém nic moc hotelu u dálnice za 15 Eu na osobu.
N:Po prebdenej noci /vďaka akustickým javom v kempe/ som ráno zistila, že nemožem vstať, nieto ešte sedieť a nebodaj chodiť. Tak som si najprv poplakala od "vzteku", potom som sa krokmi o dĺžke 7,2 centimetra odšuchtala do sprchy, kde som si asi hodinu zvlhčovala spálenú kožu na zadku a lýtkach. /to jediné mi včera trčalo z vody../ Po sprche: 5x vrstva Pantenolu +
2 Paraleny + 1 Ibalgin + 1 Dithiaden…
Pamatám si, že Robko zložil stan, naložil ma spolu s ním do auta a potom som spala…
D: Já jsem žádné drogy nebral, takže mohu popisovat. Holky jen spaly a spaly, takže když jsem je upozornil třeba že je vpravo krásný kláštěr nebo hrad, tak nebyla žádná odezva nebo jen "hmm". Dokonce jsme z Algarve jeli přes město Evora, UNESCO chráněné, které bylo pro mne jeden z hlavních cílů dovolené, tak jsem to asi 5xd zkusil a samozřejmě bezvýsledně. A tím se dostávám k trase z jihu Portugalska. Takže: Zpět směrem na Lisabon a po 200 km na Evoru a pak vedle dálnice ze západu na východ přes Madrid až do Zaragozy, která se neplatí. My jsme to zapíchli asi 50 km za Madridem. Přes M. jsme se vymotali docela v pohodě, ale překvapilo nás, že jsme přes něj jeli asi hodinu i když 100 km/h. Projeli jsme asi 10 nákupních center místy až 6-ti proudými dálnicemi. Před Madridem byl takový skalnatý val, kde byla největší koncentrace a množství větrných elektráren, co jsem kdy viděl. Opravdu stovky. Ujeli jsme 900 km a byli pouze v půlce Španělska.
R:Dievčatá boli sfetované, takže sme o nich nevedeli.Jak fááájneeee….
N:Ty zmrd!
L: Musím poznamenat, že Robko je největší bojkotér psaní denníku. Kdyby to šlo, shrnul by tuto dovolenou tak do pěti vět a napsal by maximálně půlku jedné stránky. Takže ho musíme stále nutit. No typický chirurg.
Čtvrtek 5.8.04
L: Dohodli jsem se, že nabereme směr ANDORA, kde uděláme zastávku. Je to malý státeček na hranicích mezi Španělskem a Francií rozložený v horách. Než jsme se tam ale dostali, protrpěli jsme nejdřív celý den v autě. Pokrčení mezi spoustou zavazadel jsme v rámci úspory času křupali sušenky, pití vody omezili na minimum, ať nemusíme pořád stát na čúrání. Jediná pauza na jídlo spočívala v krátké svačince na miniodpočívadle plném odpadků (fest hnusné místo). Kluci měli prima zpestření, když jsme asi půl hodiny jeli za ferari. Bylo to možné jen díky omezenému provozu v důsledku opravy silnice, jinak by nám samozřejmě dávno ujelo.
Do Andory jsme dorazili až v podvečer. Městečko plné domů z kamene, nebo spíš místo omítky obložených kamenem. Byl tam horský chládek, hodně lidí, kteří mluvili nevíme jakým jazykem, ale nebylo to ani španělsky ani francouzsky ani nijak jinak. Zašli jsme do obchodu se sýry, byly úžasné a úžasně drahé, smradláky byly ve zvláštní skleněné místnosti. V prvním patře bylo pak muzeum krav s expozicí kraviček vyrobených ze všeho, co vás napadne. Dan si zde koupil nikoli sýr, jak by každý rozumný člověk očekával, ale čokoládu – lindt pomerančovou. No co sním nadělám.
Pak jsme vyrazili hledat nocleh. Rozhodli jsme se pro kemp. Projeli jsme krásná horská střediska plná kamenných domů, kde z balkonů visely obrovské polštáře červených muškátů. Nádhera. Vystoupali jsme serpentýnami do kopců, zde nás zahalily husté mraky. Ve výšce přes 2000 m jsme načerpali benzín za 0,8 Eu/l a po chvíli nás pohltila dopravní zácpa. Vlekli jsme se mlhou neznámo kam poměrně dlouhou dobu až jsme se nakonec dostali do Francie. Hledání kempu vám popíše Robko, neboť byl hlavním aktérem, akorát vám prozradím, že kempy ve Francii zavírají v 22.00 (závora) a my tradičně stavíme stan před půlnocí jen zřídka.
R:takže sme sa vybrali cez Andorru do Francúzska.Cestou serpentínami sme boli v tesnom závese za nejakým červeným kabrio Ferrari, ktoré tak krásne hučalo, že sme s Danom vypli aj rádio.Nemohli sme sa dohodnúť, či vodič sedí napravo alebo naľavo. /nemal MPZ,ale na ŠPZ písali O.K. Na rovinke pridal, zakvílil a zdrhol, už sme ho viac nevideli.V Andorre som zase chytil depku z luxusu a super prostredia mestečka, zanoreného v horách. Cestou odtiaľ sme tankovali v nadmorskej výške 2400 m.n.v. Dolu kopcom cme asi hodinu a pol šli v brutálnej hmle. Vo Francúzsku sme chceli kempovať.
1.kemp: zatvorená závora, nikde nikoho
2.kemp: ožratý správca zavelil "completo" a viac sa nestaral..
3.kemp: cez intercom nám o 22.45 odkázal, že o 23.00 zatvárajú, a keďže 23.00 je pre nich to isté jako 22.30 /to fakt povedal, majú zavreté a nepustil nás/
4.kemp: konečne nás prijali s francúzskym šarmom. Dali sme si fľašu Portského zo zásob, vypili ho z plastikových pohárov a šli spať...
N:škaredé../V Andorre boli zaujímaví policajti – mali neobvyklé červeno-čierne uniformy a stáli skoro na každej križovatke./dopravná situácia tam bola hrozná/
Za mestom to bolo oveľa krajšie, kamenné domy s hromadou kvetov na oknách a balkónoch, pekná hornatá príroda. Hore bola hustá hmla a vyzeralo to strašidelne.
D: Andora mi ze všeho nejvíce připomínala Švýcarsko. Domy vysoko v kopcích, lyžařské střediska, krávy. Klimaticky to byla příjemná změna, bylo pod mrakem a v kopcích mlha. Lucka se ptala, jestli je to mlha nebo mrak. Cesta dnes byla pomalejší protože ze Zaragozy jsme už nejeli po dálnici. Z Andory jsme pak jeli směrem na Touluse a opět jsme projížděli moc hezkými vesnicemi a městečky. Francouzský životní styl bych ještě někdy velmi rád prozkoumal blíže. Na první pohled je mi velmi sympatický. Umějí si užívat odpočinku, dobrého jídla a pití a vypadají vyrovnaně.
Piatok 6.8.2004 heslo dňa: „Nekonečný príbeh“
N: Večer sme nestihli Avignon, takže sme sa pustili kempovať už okolo osmej. Jeden chlap strašne chrápal!
P.S.:Francúzsko je krásna a cestovateľsky zaujímavá krajina, majú Atlantik , Stredozemné more, Pyreneje, atď. Akurát, že je tam hrozne draho a nič im nerozumieť...
L: Ráno jsme vstali do slunečného dne. Byli jsme ve vodáckém kempu u řeky, a zatímco jsme popíjeli kávu, mladí francouzi už naskakovali do svých žlutých plastových lodiček a vesele pádlovali. Kemp byl moc pěkný až na hajzly – byly totiž turecké, což znamenalo hodně smradu a intimní zvukovou kulisu. No nepoužitelné. Pak jsme se vydali na cestu. Zamířili jsme do Avignonu, který jsme si měli tentýž den prohlédnout.
Cestou nás opět zastihly dopravní zácpy. Udělali jsme si pauzu v krásném historickém městečku CARRASSONE. Středověké kamenné centrum obehnané hradbami, plné uliček se spoustou různých suvenýrů a lidové tvořivosti. Krásné uličky plné květin, restaurací, vůně jídek a davy lidí. Nika se tu ploužila jak tělo bez duše, neboť byla byla smädná, ale odmítla zaplatit 1,5 euro za gazovanou vodu. Po hodinové procházce jsme vyrazili směr Avignon.
Cesta se vlekla jak smrad, horko, km vůbec neubíhaly, až jsme pochopili, že náš cíl je nereálný a museli jej posunout na další den. Přespali jsme v kempu, kde měli výjimečně po 22. hodině ještě závoru nahoře, dojedli jsme poslední číňanské polévky a popili vínko.
D: O velké zácpě ve velkém horku se toho moc psát nedá, ale nechali mi místo, tak to natáhnu. Nejhorší je, že nikdy nevíme příčinu té zácpy, žádná nehoda, auta prostě stojí a pak se rozjedou. Jo ale Carrassone je krásný. Z dálky jsem myslel, že je to největší hrad, jaký jsem kdy viděl, ale pak Nika rychle vyhledala v průvodci, že je to středověké město. Až na ty davy má krásnou starou atmosféru. Celé je to jako zlatá ulička.
Sobota: 7.8.2004
L: Po probuzení nás čekalo malé dobrodružství. Jelikož recepce kempu byla až vzadu, závora zvednutá, správce nikde, zahájili jsme akci "kdo uteče – ten vyhraje" neboli "rychlý úprk" a vypadli bez placení. Musím poznamenat, že tak rychle jsme auto v životě nesbalili. Vždy pečlivé rovnání zavazadel v rámci úspory místa nyní šlo do kyte a kufr auta dostal zátěžový test.
Útěk se zdařil a my dosáhli konečně poslední zastávky naší trasy – AVIGNON. (pro ty, co neví, jen připomínám známou písničku – Avignon, tam je shon, tam na mostě všichni tančí.)
Jedná se pro změnu zase o staré kamenné město obehnané hradbami, jak jinak. Hodně kaváren, restaurací, krásných obchodů.
Důležitá místa:
Papežský palác – vysoké vstupné.
Most – napůl zbořený, (tuším, že ve válce, ale nejsem si jistá).
Zahrada se slunečními hodinami - princip fungování jsme moc nepochopili.
Kostel – určitě nějaký, ale nevím jaký. No mi ten dějepis nikdy moc nešel.
Prolezli jsme spoustu hezkých uliček a "hurá" zpět do auta. Nabrali jsme směr domů. Zvolili jsme raději dálnice i za cenu vyšších nákladů, protože naše vnitřnosti již začaly být dlouhou jízdou dost traumatizované. Kilometry ubíhaly celkem dobře i když myslím, že nějaká ta zácpa tam stejně byla. Večer jsme měli v plánu přespat u německých hranic. Jelikož Dan se necítil unavený, zvolili jsme varinatu B a rozhodli se vynechat nocování a jet domů na jeden zátah. Musím Danečka pochválit, že byl poc šikovný a cestu zvládl. Provoz byl minimální, takže jsme byli doma v neděli ráno. Padli jsme do postele a usnuli jak zabití.
D: No ujel jsem 1900 km na jeden zátah za 19 hodin. Unavený jsem byl až klasicky u Vyškova jako každý, i když člověk jede z Prahy. No a tedy celkový počet km je 8420, což je teda dost. Ať jsem jel na Aljašku nebo do Mexika z Vancouveru, bylo to méně. Hlavně mě překvapila svou velikostí Francie.
Já, jakožto řidič jsem toho tedy viděl nejvíce a opět jsem poznal nové kouty země, tentokrát ne tak vzdálené. Znovu mě to ale utvrdilo v tom, že je ještě spousta míst k projetí a prozkoumání. Už nyní se těším na další cesty a poznání.
N+R: My tiež!!!! Ďakujeme Danovi a Lucke za krásne strávenú dovolenku, a Danovi hlavne za bezpečnú jazdu!
Komentáře
Okomentovat